27.11.Procházky s Doničkou

20. prosince 2008 v 21:48 |  Aktuality
27.11.2008
Když porovnám první den Donny u nás a současnou situaci, musím říct, že Donna udělala velký pokrok, že je úžasně učenlivá. Tak už jenom spaní - všude jsem četla, že štěňátka první dny hodně kňučí a ňafají a že se páníčkové moc nevyspí. Donna neňafá vůbec a první noc zakňučela dvakrát, ale hned jakmile jsem na ni jen promluvila, byla klidná a potichu.Třetí noc už jsem ji nechala spát samotnou (tajně jsem poslouchala, jestli nekňučí, ale byla v pohodě). Když jsem ji vzala poprvé na vodítko na procházku (nepočítám to její první "venčení", kdy jsme si zabouchli dveře - jak jsem popsala v minulém článku), tak vůbec nechtěla jít, pořád si sedala a jen se rozhlížela - všechno pro ni bylo nové, auta, tramvaje, lidi, pachy na chodníku. Trvalo hrozně dlouho, než jsme se přesunuli na konec ulice a zpátky - i když zpátky to šlo rychleji. Další den jsme šli i s Eliščinou kamarádkou Sabčou a bylo to o trochu lepší, ale taky jsme došli jen na konec ulice a zpátky. Třetí procházku jsem popsala v článku Donička slaví společenské úspěchy - a od té doby už to bylo super . Donička chodí krásně, přesně na ní vidím, jak pozná, kde už jsme šly a kde jdeme poprvé. Trochu mě ze začátku vadilo, že chodí až za mnou, jednou zleva jednou zprava, jakoby za mnou "křižuje" , ale pak mně došlo, že je to přece ovčák, který si hlídá "stádo". A skutečně, když jsme pak šli i s klukama a třeba jsme i běželi, Donna vždycky toho prvního předběhla a překřížila mu cestu, takže když o ni nechtěl zakopnout, musel zastavit. Je to super legrace. Také už jsem s ní byla dvakrát v Zamilci, i když tam bychom ještě asi moc chodit kvůli očkování neměly, protože tam chodí hodně pejsků, ale snažím se tam chodit v méně frekventovanou dobu, a je to rozlehlá oblast, kde můžu mít Donnu i bez vodítka a snad to bude v pořádku. Jsem ráda, když Donna může jít bez vodítka, protože si mě musí sama hlídat a přitom si svobodně "očuchá" co potřebuje :-) Pokaždé, když se vracíme z procházky, jakmile jsme už na naší ulici, málem utrhne vodítko, jak spěchá domů - i když jinak jde naprosto volně a téměř nikdy netáhne. Jedou jsem to riskla, a pustila jsem ji z vodítka, a to byla rychlost! Zastavila se až u našeho vchodu. Škoda, že ji kvůli případným autům nemůžu takhle pouštět častěji
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.