Prosinec 2008

27.12.2008 Už máme všechna očkování

29. prosince 2008 v 0:19 Aktuality
Tak dnes jsme byli s Doničkou v Hostěnicích na posledním očkování-proti vzteklině.Takže už máme všechna očkování!!!!Pejsani se samozřejmě zase krásně přivítali-bylo to super je pozorovat,jak si to užívají a jak si krásně hrají.Odpoledne vzal Doničku na procházku zase Jarek a tentokrát se vrátili až za tmy a Donička se hned stulila pod stůl(na své oblíbené místo) a hned usnula!!!Jarek říkal,že jak se vraceli,tak ho už od Mokré hory na vodítku táhla,aby už byli doma:-)))

26.12.2008 Jsme nemocní

29. prosince 2008 v 0:11 Aktuality
Tak Ondra s Eliškou mají teploty a já se taky necítím zrovna ok-Doničku vzal na odpolední procházku Jarek,super!!!

25.12.2008 Návštěvní den

29. prosince 2008 v 0:06 Aktuality
Dnes tady bylo lidí!!!Babička s dědou,druhá babička s druhým dědou,prababička,teta...Ale s každým se Donička přivítala a nechala se pomazlit a pak v tom největším vzruchu usnula:-)))

24.12.2008 Pod vánočním stromkem

29. prosince 2008 v 0:01 Aktuality
Tak se "zažívacíma problémama" dobrý,dietka zabrala,i když to dalo práci uhlídat,zvlášť,když to zrovna v tyto dny doma pořád tak voní a Donička se pořád snaží zjistit,cože to na těch stolech vlastně je? "I ten měsíček pomeranče,co se mi nakonec podařil ukořistit,mi sebrali:-((" A tak se nakonec večer Donička stulila pod stromečkem a usnula:-)


23.12.2008 Dieta

29. prosince 2008 v 0:00 Aktuality
Tak dnes ráno jsem se fakt lekla.Donička totiž měla průjemek:-(((To má z toho,že všechno musí "ochutnávat " a že já si nestačím asi včas všimnout a hned reagovat.Tak jsme šli radši hned k veterináři,dostali jsme pastu a tabletky a nařízenou dietku rýži s kuřecím masem a mrkví a šli jsme domů.Celý den jsem trnula,jak to bude pokračovat,ale naštěstí už se to neopakovalo a Donička byla celý den veselá a v pohodě.Tak to snad bude v pořádku,uf.Ale celou odpolední procházku jsem jí kontrolovala každý krok a každé "čichání" -a že to dalo práci,když má celou tu dobu vždycky čumáček až u země!!!Tak zatím pa pa

Klikni sem a prohlédni si tyto stránky o psech

23. prosince 2008 v 0:04 Stránky plné psů



Příběhy o výcviku psů

22. prosince 2008 v 23:58 Výcvik psa
Ukázka příběhů z těchto super stránek:

PROČ JSEM ZAČAL S VÝCVIKEM PSŮ
Od dětství jsem se zajímal o všechna zvířata. Přestože jsme bydleli v panelovém domě, dokázal jsem si vytvořit ze svého pokoje malou zoologickou zahradu. Od poštovních holubů přes ještěrky, hady, veverky, sovy, až třeba po umělé mraveniště. Udělal jsem si je ze starého hrnce, do kterého jsem nabral všechny tři vrstvy i se zemí z nedalekého mraveniště. Doma jsem měl hrnec ve starém plechovém umyvadle s vodou, a tak mravenci měli takový malý vodní hrad. Bylo mi deset a bavilo mě je pozorovat. Po pár dnech mi jich bylo líto, že nemohou chodit na procházku, a tak jsem mezi hrnec a okraj umyvadla položil tužku. Musím říci, že byli velmi disciplinovaní. Vytvořili si cestičku přes peřiňák na zem, rohem až ke stropu, tam se otáčeli a vraceli stejnou cestou domů. Teprve dnes mi dochází, jak moc mě rodiče podporovali a co všechno tolerovali. Vždy jsem chtěl pracovat u zvířat v zoologické zahradě. Taková škola u nás nebyla, a tak jsem absolvoval zemědělskou školu ve Starém Městě. Já, manželka, syn Adam, žako Kryštof a původně nebezpečný Akita-Inu Kim V té směsi nejrůznějších zvířat jsme doma měli kokršpanělku Belu, ale vážně Důležité pro mne bylo vědomí, že se budu pohybovat stále mezi zvířaty. jsem se začal zajímat o psy až na vojně. Měl jsem štěstí, že jsem sloužil u pohraniční stráže ve Valticích. Dostal jsem se velice blízko k odborné přípravě. Hlavně v poddůstojnické škole v Libějovicích byl zřejmě začátek mé dnešní práce. Díky pochopení velitele jsem si mohl koupit ještě na vojně svého prvního psa, se kterým jsem potom v civilu složil spoustu zkoušek z výkonu a absolvoval mnoho závodů. U psů jsem od té doby už zůstal. Po tomto svém prvním psovi jsem pojmenoval firmu. Rámo z Horních plesů byl výjimečný, i když to tak ze začátku nevypadalo. Asi půl roku před civilem jsem si pro něj jel do Hodonína k chovatelce Kamile Buchtíkové. Pozoroval jsem dlouho štěňata ve výběhu, kde byla i se svými rodiči, Karem z Horních plesů a Mayou Satankey. Když jsem si vybral jedno celočerné, řekla mi chovatelka, že jsou všechna zadaná, ale že jedno zbylo. Vytáhla psa, který byl do té doby zalezlý v boudě. Vzala ho do kuchyně, kde okamžitě zalezl pod židli a počůral se. Zděsil jsem se, nikdy bych si takové štěně nevybral, ale protože jsem neměl další možnost vycházky z kasáren, tak jsem si ho za 1200 Kč vzal. Po dvou dnech jsem věděl, že jsem udělal dobře. Nosil mi klíče i ostré náboje. V necelých třech letech jsme bez problémů složili zkoušku ZVV3. V roce 1986 jsme na národním přeboru skončili na druhém místě jak v celkovém hodnocení, tak v obranách. Na dalším jsme byli nejlepší ve stopách. Posledního přeboru se Rámo zúčastnil v devíti letech. Tento pes se mnou doslova prošel všechna moje zaměstnání, i když jsem dělal pokrývače a lezl po střechách.
Po návratu z vojny jsem začínal jako instruktor v kynologické organizaci v tehdejším Gottwaldově, kde jsem poznal svoji ženu Lenka, moje nepostradatelná pomocnice a životní partnerka + pohodový rýč (ridgeback) Atrej a jezevčice Akyška
Lenku, a dodnes docházím na stejné cvičiště. Po revoluci jsem pracoval u ochranky. Psů jsem měl víc, takže jejich výcvik byl více než nutný. Našla se i spousta těch, kteří chtěli poradit nebo psa vycvičit. Tak jsem se rozhodl, že se budu výchově a výcviku psů věnovat více. Je to podnikání asi nezvyklé, ale mně se tím vlastně splnil dávný sen.
Využívám příležitost poznat co nejvíce plemen. Od těch maličkých, která jsou určena spíše pro zábavu svých pánů, až po tvrdá plemena. Možná právě ta mě něčím lákají. Snad tím, že jsou sebevědomější nebo někdy méně poddajná. Přitahuje mě také hlavně to, když někdo řekne, že něco nejde u psa nacvičit. Dělám si písemné poznámky ke každému psovi, kterého cvičím, a ty potom využívám při dalším cvičení. Dnes mám přes třista takových záznamů. Ke svěřenému psovi si musím vytvořit vždycky vztah, jinak bych tuto práci ani nemohl dělat. Pes musí mít ke mně důvěru a musí vždy vědět, co má dělat. Někdy mě mrzí, když mě opouští šikovný pes, kterého jsem si oblíbil. Ale je to moje práce a tak se s tím musím vyrovnat. Mám však velice příjemný pocit, když mě pes i po delší době pozná. Vždy si pak řikám, že moje práce má smysl.
V soužití psů v panelácích v žádném případě nevidím týrání. Ale co je to vlastně týrání psa? Týrám psa, kterého mám rád, a věnuji se mu na zahradě, na cvičáku nebo v bytě? Nebo týrám psa, kterého uvážu na řetěz a kromě toho, že mu dám najíst, si ho za celý den nevšimnu? Navíc pes si na prostředí, ve kterém žije, velice rychle zvykne. Právě pro lidi, kteří přicházeli s každodenními problémy a kterým jsem cvičil psy a odstraňoval jejich zlozvyky, jsem se rozhodl natočit videokazetu. Mezi lidmi je totiž rozšířený názor, že cvičitelná jsou pouze některá plemena. Ale to je omyl, neexistuje plemeno, které se nedá cvičit. Oceňuji lidi, kteří mají problém se starým psem, u kterého přešel špatný návyk v těžký zlozvyk a oni si dají tu námahu a spolu se mnou se snaží o nápravu. Nikdy se nestalo, že by se nám to nepodařilo, protože stáří psa nerozhoduje.


Jedeme si pro štěňátko

22. prosince 2008 v 23:56 Výcvik psa
Tento článek pochází z těchto stránek zde.

K chovateli jedeme pro štěně v raních hodinách,aby se trochu zadaptovalo s novým prostředím. První den nezveme žádné známé, aby se pejsek řádně seznámil se svou novou smečkou. Necháme ho, aby se seznámil se svým okolím sám, do ničeho ho nenutíme, ukážeme mu pelíšek. Ani první den nesmí na místa, která bude mít zakázána. Asi po hodince, když už vypadá že se trochu zžilo s novým prostředím na pejska zavoláme jménem a ukázáním jídla ho nalákáme k misce, kam jsme mu mezitím připravili baštu. V prvních dnech se snažíme předložit stejné jídlo jako podával chovatel. Když pejsek vykonává loužičku na nesprávném místě, vezneme ho, káravě okřikneme a odneseme na jeho venčící místo. Pokud stěně bude první noc neklidné, neberte si ho do postele, ale naopak se přestěhujte k němu.
Další den už můžeme začít pomalu s výcvikem, kdy nejprve psa učíme na jméno. Připravíme si nějaké dobroty, ukážeme je štěňátku, zavoláme na něj jménem a přes pamlsky jej lákáme k sobě. Když přijde, pochválíme a odměníme ho a součastně mu stlačujeme zadeček, aby si sedl. Příště ho můžeme obdobným způsobem lákat na hračku a za odměnu si s ním pohrát. Když pejsek radostně přichází, slyší-li své jméno, dáváme za jméno povel ke mně. Později psa učíme na povel sedni - postavíme se čelem ke psu, dáme povel sedni, můžeme si pomoci pamlskem či hračkou, kterou mu držíme za hlavičkou tak, aby ho to nutilo zaklonit hlavu, druhou rukou mu stlačíme zadeček a opět následuje veliká pochvala. Pokud pes ovládá i povel sedni, můžeme začít povel lehni. Předstoupíme před psa a dáme povel sedni, pak vezmeme pamlsek či hračku a položíme jí na zem před psa za povelu lehni, zadeček přidržujeme u země, aby se pes nezvedl. Povely učíme pomalu, aby si je pes dobře zažil, nemá cenu ho učit vše naráz. Na výcvik máte spoustu času a je dobré jednotlivé cviky každý den opakovat. Pamatujte, že v tomto věku je to výchova hrou, takže psa netrestáme a nedáváme povely, pokud si nejsme jistí, že pes cvik provede. Učíme ho cviky, když jsme sami a není v dohledu nic, co by mohlo rozptylovat jeho pozornost. Netrápíme ho dlouho pokud cvik splní, neopakujeme ho, aby se pes na cvičení těšil.

Výchova štěňátek

22. prosince 2008 v 23:54 Výcvik psa
Tento článek pochází z těchto stránek zde

Příchod do nového domova: Výhodné je domluvit si odběr štěněte na ráno nebo na dopolední hodiny. Především můžeme strávit celý den s novým přírůstkem do rodiny a řádně ho prozkoumat. I štěně má celý den na to, aby se seznámilo s novým prostředím, zvyklo si na nové pachy a novou smečku, což oceníme obvykle v noci. Potrvá několik dní, než si zvykne na nové prostředí, nový domov a hlavně na nové lidi. Odtržení od své psí rodiny štěně ponese mnohem lehčeji, bude-li mít ve svém košíčku pokrývku, která si ještě udržuje pach jeho matky a sourozenců. Během prvního týdne výchovy k čistotnosti a k stanovení zásad chování budete pro svého čtyřnohého chráněnce potřebovat mnoho času. V prvním období potřebuje mladý psík mnoho klidu, ale je-li právě vzhůru, musíte být také vy dostatečně čilí a ostražití. Mezi osmým a šestnáctým týdnem života se kladou základy úspěchu nebo neúspěchu výchovy štěněte. Buďte jemní, ale také důslední. Musíte už od prvého dne stanovit pevná pravidla hry, zřetelné povely pro jednotlivé úkony a také jasné postavení všech ke "smečce" patřících lidí vůči štěněti.
Čím více pobýváme se štěnětem i s dospělým psem, čím více se mu věnujeme, čím více k němu hovoříme atd., tím více je nám oddán. Při každé příležitosti štěně i psa pohladíme. A když se v pocitu příjemnosti a z vděčnosti k nám tulí, hladíme jej po hlavě, po hřbetě od hlavy k ocasu, šimráme jej za ušima, na kořenu ocasu nebo jej jemně poplácáme. Naše laskání musí ve psu vzbuzovat příjemné pocity, nikoliv bolestivé. Proto naše laskání musí být vždy jemné a něžné. Když k nám přijde pes o své vůli a tlačí se k nám v touze po laskání a po teple naší ruky, musíme jej pohladit, i když nám jeho lysání z nějakých důvodů v tom okamžiku není zrovna vhod. Pochvalou neskrblíme, psa chválíme za každý jen poněkud uspokojivý výkon. Nestačí však chválit jen až po výkonu, nýbrž musíme umět pochválit již při prvních náznacích provedení žádaného výkonu. Tak např.- přivoláváme psa, který běží k předmětu, jež upoutal jeho zájem. Jakmile uslyší náš povel, zarazí se v běhu. Nevíme ještě, zda poslechne, ale již v tom okamžiku jej pochválíme. Pochvala, která vždy doprovázela přibíhání psa, zapůsobí. Pes se otočí a běží k nám. Přirozeně jej znovu povzbuzujeme chválením. Neuškodí, jestliže odměníme výkony svého psa pamlskem, zejména jestliže poslechne, i když na něj působí silnější rušivé podněty. Nicméně nesmíme být zase v rozdávání pamlsků příliš štědří. Pamlsek by ztrácel svoji účinnost i význam. Skloníme-li se ke štěněti, začne na nás vyskakovat a bude se snažit olíznout nám obličej. Neboť olíznutím tlamy vůdce smečky ve volné přírodě projevují členové smečky svou podřízenost. To je vrozeno každému psovi a projevuje se již u štěněte.

Čistotnost: Berte štěně ven hned po probuzení a po jídle a kromě toho vždy, když je neklidné. Když štěně vykoná svou potřebu na správném místě, nadšeně je pochvalte. Když se mu v bytě stane malér, v žádném případě je nesmíte trestat jinak než slovem "Fuj", všechny tresty, které štěně postihnou jindy než bezprostředně po činu jsou škodlivé. Hned je vyneste ven a pokud se zde vyvenčí, pochvalte je. Venku pro štěně najděte chráněné místo. Ideální je rychle dosažitelný kout zahrady. Vyhledejte však několik různých míst, aby psík neměl dojem, že může svou potřebu vykonávat jen tady a nikde jinde. To by pak vedlo ke zvyku a na vycházce jinou cestou by se štěně nevyvenčilo, zato doma by potom vyrobilo loužičku.

Setkání s jinými zvířaty: Je důležité, aby štěňata získala při setkání s jinými zvířaty dobré zkušenosti. Jsou zvědavá takže jdou důvěřivě ke každému jinému stvoření. Pokud je mírumilovné, je to dobrý předpoklad oboustranné snášenlivosti, která se někdy může vyvinout i v přátelství. V každém případě se zvířata musí k sobě přibližovat klidně, pomalu a bez lidského zásahu. Pokud zvířata společně bydlí v domě, je velkou výhodou, když jsou obě mladá a oběma se dostává stejně pochvaly, pamlsků a mazlení, takže mezi nimi nevzniká žádné soupeření. Neberte štěně do náručí, když se na ně rozeběhne jiný pes. Dospělí psi jsou vůči štěňatům ohleduplní. Ani velký a málo přátelský pes štěněti nic špatného neudělá. Leckdy naopak mladý psík zneužívá dobromyslnosti svých dospělých příbuzných. Vzácnou výjimkou jsou někteří psi, kteří se následkem nedostatku styků s jinými zvířaty v období socializace nenaučili správným vztahům k sobě rovným zvířatům. Tito psi znamenají pro vaše štěně skutečné nebezpečí. Pokud není pes naprosto poslušný, nepokoušíme se ho přivolávat, při seznamování s jinými zvířaty. Neposlechne-li, trpí tím poslušnost. Poslechne-li však a běží k nám, považuje druhé zvíře toto vzdalování za projev strachu. Doběhne a popřípadě napadne našeho psa.

Je daleko lehčí přivyknout mladou kočku na psa v domě, než naopak. Dospělá kočka si často vymáhá od štěněte respekt.

Procházky: Mladý pes musí mnoho běhat. Dlouhé tratě by jej však mohly zpočátku příliš unavovat. Plně zatěžovat jej můžeme teprve ve věku půl druhého roku, protože tehdy je úplně dospělý. Vycházky při kole jsou pro psa rozptýlením a možností získat nové podněty. Pes držený pouze na zahradě časem otupí. Má-li pes dostatek pravidelného a vydatného pohybu, je i v městském bytě spokojen. Dospělý ohař dokáže běžet při kole 20 km, aniž by byl unaven. Výška 150-180 cm a dálka 250-320 cm není pro něho žádnou překážkou. Přirozeně dospěje k těmto výsledkům postupně a ponenáhlu. Pro každého psa je však skákání vždy potěšením. Lépe je jít se štěnětem denně třikrát na kratší procházku, než jednou na procházku dlouhou. Při dlouhotrvající procházce se může příliš unavit, i když vsouváme chvilky odpočinku.

Povely: Pes má výborný sluch. Není proto důvodu, abychom na něho křičeli nebo silně pískali. Dáváme-li povely hlučné, příliš hlasité nebo pískáme-li na psa silně, nedocílíme tím, že by nás spíše poslechl. Vychováme psa k nedoslýchavosti a nepozornosti. Pes si osvojí tzv. tvrdý apel. Povely neopakujeme, neboť čím úporněji zacházíme s povely, tím více si zvyká pes na jemný apel. Pes má poslechnout na prvý povel, na prvý pokyn, na prvý hvizd. Při nácviku dáváme tišší a tišší povely. V dalším vývoji výcviku stejně přecházíme k nahrazování slovních a sluchových povelů povely zrakovými. Praktickým opakováním cviků poslušnosti a používáním jich při procházkách docílíme posléze naprosté poslušnosti. Nikoliv křičením, bitím a tresty. Z ustanovení zkušebního řádu pro zkoušky ohařů se počítají za chybu příliš hlasité rozkazy, časté opakování rozkazů a neochotné a váhavé plnění rozkazů. Pes, který se nedá z jakýchkoliv důvodů připnout, nebo který se vymkne z vlivu svého vůdce a nevrátí se do deseti minut, vylučuje se z dalšího zkoušení.
Cvičení ukončíme, jestli-že pes nový cvik správně podal. Jde-li při tom o nácvik cviku, který mu činí potíže, spokojíme se i s méně dokonalým provedením. Ukončení cvičení s pochvalou představuje v tomto případě odměnu za ochotu, s níž náš pes cvik vykonal. Cviky již naučené, které ve cvičení pouze opakujeme, necháme vykonat jen jednou, pokud ovšem je výkon správný. Za každý slušnější výkon psa chválíme, občas jej za obtížný výkon odměníme pamlskem. Své požadavky nepřepínáme, musí být úměrné fyzickým a duševním schopnostem psa. Ochotu k práci potlačujeme právě zbytečným opakováním výkonu, který pes správně podal, prodlužováním doby cvičení, unavováním psa cvičením a přepínáním svých požadavků tak, že nejsou v souladu se stupněm výcviku a s fyzickými a duševními schopnostmi psa, jakož i stupněm výcviku, nároky stupňujeme ponenáhlu. Tím vším psu znechucujeme práci. Když pak nepodá výkon takový, jak si to právě představujeme, začneme jej donucovat, případně i trestat. To je ovšem značně chybný postup. Výkonu sice docílíme, ale je to výkon bez zájmu a bez radosti.
Se psem nezacházíme hrubě. Čím méně psa trestáme, tím větší vliv na něho trest vykoná. Ale když již musíme psa trestat, tedy vždy ihned po činu. Nikdy nelákáme k sobě psa lichotivými slovy, ukazováním pamlsku apod. proto, abychom jej dostali do své moci a pak potrestali. Když již chceme psa potrestat, raději jej napřed uvážeme, aby se předešlo tomu, že by pes pomyslil raději na útěk. Když psa uvážeme, netrestáme jej již, ale připravíme obdobnou situaci, abychom jej mohli potrestat při činu. Nejsme-li si jisti, zda chování psa zasluhuje potrestat, raději psa netrestáme. Jeho chování však pomineme mlčením. Když se pes, který štval zvěř vrací, přivoláme ho, při přibíhání jej povzbuzujeme a když přiběhne, přijmeme ho jako obvykle, tj. pochválíme jej a pohladíme. Pes musí i v takových výjimečných případech upevňovat svou zkušenost, že se mu po přiběhnutí nestane nic zlého. Poslechl přece na zavolání. Nevíme-li určitě, kudy poraněná zvěř odběhla nebo odtáhla, ponecháme vůli psu, který svým nepředstavitelně dokonalým čichem dokáže sledovat stopu poraněné zvěře i po dlouhé době, až ji dostihne. Je třeba, abychom umožnili psovi, aby žil pokud možno přirozeným životem a abychom neusměrňovali jeho život nevhodně, a proto nesprávně. Nechceme-li, aby se naše štěně zkazilo, musíme mu umožnit, aby poznalo nejen své prostředí, ale i bližší a vzdálenější okolí, aby přišlo do styku a poznalo lidi, věci i zvířata.

22.12.2008 Další aktivity naší Doničky

22. prosince 2008 v 14:18 Aktuality
Tak včera jsme konečně pekli cukroví,předtím nebyl vůbec čas-naštěstí to šlo rychle,protože kluci pomáhali,dávali těsto do formiček a tvarovali vanilkové rohlíčky,ale pomáhala samozřejmě i Donička:-)Motala se kolem nás a jakmile nějaký drobeček spadl na zem,fungovala jako vysavač:-)
Taky se stará o to,abychom si po sobě pěkně uklízeli (protože jinak se o to sama postará)
Je už hezky mrštná,vyskočí až na židli a ze židle na stůl (což samozřejmě nesmí) ,ale dnes, než jsem se otočila, mi vyfoukla z talíře anglickou slaninu :-o
Taky se jí asi líbí psaní na počítači, protože si chtěla přivlastnit krytku z tlačítka klávesnice mého zánovního notebooku a než jsem to zaregistrovala,stihla si ji aspoň označit :-)
Tak já prozatím končím a jde se ven!!!:-)))

Flyball

21. prosince 2008 v 21:21 Psí sporty...
Flyball je další kynolgický sport. Soupeří při něm dvě družstva po čtyřech psech a psovodech.
Účelem je, aby pes co nejrychleji přeběhl čtyři skokové překážky, skočil na tzv. flyballový box, z něhož se vymrští míček a vrátil se zpět. Ve chvíli, kdy se pes s míčkem vrátí, vybíhá další pes. Vítězí rychlejší družstvo.
Hru posuzuje pět rozhodčích a elektronický systém podobný semaforu, který kontroluje výměny psů. Vyběhne-li pes dříve, musí běh opakovat.
Nejrychlejší týmy zvládají trať i za necelých 20 vteřin, dráha jednoho psa měří 31 metrů tam a zpátky, takže je to opravdu velká rychlost!
Flyball je taky sport pro kohokoli, kdo se chce se svým psem bavit. Nebo i sbírat úspěchy? :o)
H.T. SPRINTERS Border kolie Tara
H.T. SPRINTERS Apenzelský salašnický pes Apollo
Autorem těchto fotografií je : Tomáš Seemann




CO JE TO FLYBALL?

Flyball je sport i zábava pro temperamentní psy všech plemen. Oproti agility má výhodu, že pro psovoda není tolik náročný, takže se mu mohou věnovat i fyzicky méně disponovaní psovodi.

Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách. Každá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překážek a flyballového boxu, který vystřeluje míček.

Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři skokové překážky, naskočí na desku boxu (provede tzv. plaveckou otočku) - tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi.

Flyballoví psíci umí i létat...
Plavecká otočka na boxu

V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy (a míčky).

Souhra družstva a vzájemná snášenlivost psů je ve flyballu mimořádně důležitá. Psi se spolu střídají na startovní/cílové čáře a v optimálním případě se míjejí čumák-čumák, přičemž se nesmí vzájemně napadnout. Nic pro psí závistivce, kteří nesnesou, když proti nim přibíhá pes s míčkem... Na střídání se dá vyhrát nebo prohrát závod.


Závody družstev bývají velmi napínavé a právě v těchto okamžicích se flyball stává nefalšovaným adrenalinovým sportem. Do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo vyhraje, neboť na dráze se může ve zlomku vteřiny stát cokoliv...

Někdy se konají také závody dvojic nebo trojic, ale takovýto závod už nebývá tak zajímavý jako závod družstev. Závody jednotlivců, které se pořádaly dříve, se už v současné době nepořádají.




Historie flyballu


Flyball vznikl kolem roku 1970 v Severní Americe, kde se rychle rozšířil. Získal oblibu především u majitelů hravých, temperamentních psů a u psovodů, kteří se z důvodu horších tělesných dispozic nebo věku nemohli věnovat jiným sportům (jako např. agility).

Nový sport spoustu Američanů nadchl, ale až po třinácti letech jeho ukázek a neoficiálních závodů dosáhl tak vysoké úrovně, že došlo na konání samostatných oficiálních závodů.

Pro sjednocení pravidel a zaznamenání těch nejlepších výsledků vznikla v roce 1985 Severoamerická Flyballová Asociace (North American Flyball Association - NAFA), jejíž pravidla jsou základem většiny flyballových pravidel po celém světě.

Flyball se v krátké době rozšířil také do Evropy (zejména Velké Británie, Belgie, Holandska, Itálie a Rakouska), Austrálie i do Jižní Ameriky.

Některé země mají svá vlastní pravidla, ale pro mezinárodní utkání jsou obvykle využívána upravená pravidla NAFA. Pro Evropu jsou vzdálenosti přepočteny ze stop a palců na metry a centimetry.Více na stránkách flyball.cz.


Frisbee

21. prosince 2008 v 21:18


Vznik frisbee je úzce spjat s koláči. Prvními házecími talíři byly totiž kulaté plechy, na kterých se koláče pekly. Brzy poté bylo vyrobeno první plastové frisbee.
Otcem Dog Frisbee je Američan Alex Stein, který si 4.července 1971 pořídil whippeta a pojmenoval ho podle jeho popelavé barvy Ashley (ash - popel). Jako zkušený hráč frisbee si brzy všimnul, že i on je talířem okouzlen a skáče pro něj až do výšky devět stop.
Rozhodujicí byl ale 5. srpen 1974, kdy se v Los Angeles hrálo baseballové utkání mezi Dodgers a Reds. Během přestávky vtrhnul Alex s Ashleym na hřiště a před zaplněnými ochozy začali hrát frisbee. Ashley uchvátil tisíce diváků svojí rychlostí a výskoky, při kterých chytal talíř. Středopolař Jimmy Wynn z domácího týmu se dokonce nechal slyšet, že ten pes by byl leší než on. Zpočátku ochranka stadionu nezakročila, teprve když Alex po osmi minutách šou ukončil a zamířil k východu, byl zatčen. Ashley ho nemohl následovat a v chumlu lidí se ztratil. Následující 3 dny bloudil po okolí, než si ho na Long Beach všimla jedna rodina, která se ho ujala. Získat Ashleyho zpět se Alexovi podařilo díky oznámení v televizi a rozhlase a šťastný pes skákal na uvítanou do výšky šesti stop. Smutná zůstala jen rodina, která Ashleyho našla a jejich pudl, který si již na nového kamaráda zvykl...
Alex s Ashleym se stali doslova přes noc slavní. Byli hosty mnoha televizních šou, objevili se na titulních stranách časopisů a Ashley dokonce hrál hlavní roli v dokumentu, který získal nominaci na Oscara... Kromě toho vyhrál třikrát mistrovství světa v Dog Frisbee a jméno po něm nese nejprestižnější podnik tohoto sportu - The Ahsley Whippet Invitational.
Ashley zemřel ve věku 14 let majiteli v náruči. Frisbee hrál až do svých třinácti. O jeho umrtí informovala téměř všechna média v USA.


Jak ho naučit
Pro některé psy není problém rychle pochopit, že mají talíř chytit, jiným se to musí postupně vysvětlit. Je dobré ze začátku používat i pamlsky.
Začněte tím, že budete talíř tahat v ruce před psem (u malého psa nízko u země) a povzbuzovat ho k tomu, aby se do něj zkusil zakousnout. Za každou takovou snahu nebo i úspěšný pokus ho mohutně pochvalte. U některých psů (zejména bíglů ) se to neobejde bez odměny ve formě pamlsku. Je vhodné zvolit si jedno slovo jako povel, na který by měl pes talíř chytit ("Chyť!", "Catch!", "Talíř!" apod.). V této fázi zůstaňte, dokud se pes nebude na váš povel vehementně snažit do talíře zakousnout. Potom můžete začít zvedat talíř výš a povzbuzovat psa k tomu, aby vyskočil a chytil ho ve vzduchu. Talíř však stále držte, neodhazujte ho! Můžete se o něj se psem i přetahovat, pokud mu to udělá radost.
Jakmile pes radostně vyskakuje, i když zdvihnete ruku s talířem do výše ramen, můžete začít nacvičovat chytání hozeného talíře. S látkovým talířem nebo s talířem z měkkého plastu se dá cvičit tak, že ho házíte proti psovi, ale tuto metodu nedoporučuju. Pes se potom staví k vám a k talíři zásadně čelem a těžko se přeorientovává na chytání na větší vzdálenost.
Pokud jste praváci, postavte se tak, abyste měli psa u své levé nohy. Levou rukou psa přidržte, pravou držte talíř cca půl metru od psovy tlamy. Povzbuďte psa, aby se pokusil talíř chytit, a jakmile vyrazí, lehkým pohybem zápěstím hoďte talíř o cca 10- 20 cm dál. Když pes talíř zachytí ještě ve vzduchu, je to velký úspěch a hodně ho za to pochvalte. Postupujte velmi zvolna, jen pomalu prodlužujte vzdálenost, na kterou talíř házíte. Dbejte, aby pes chytil talíř pokud možno vždy ve vzduchu (nezapomínejte na včasný povel pro chycení) a přinesl vám ho zpět. Vždy ho za to hodně pochvalte (případně odměňte pamlskem). Jestliže pes sebere talíř ze země a přinese vám ho, je to sice záslužné, ale není to ta správná cesta, takže pochvalu minimalizujte.
Až se dopracujete k házení talíře na několikametrovou vzdálenost, zjistíte, že hodit talíř tak, aby letěl ve správné výšce a náležitě daleko, není vůbec jednoduché. I psovod tedy musí někdy cvičit , a určitě byste neměli tuto přípravu podceňovat! Najít správnou techniku hodu vyžaduje často i desítky pokusů. Postupně byste měli být schopni hodit talíř do vzdálenosti 20-30 metrů tak, aby letěl plynulým a klidným letem a váš pes ho dokázal chytit ještě ve vzduchu. Znamená to ovšem nechat psa vybíhat kupředu už v okamžiku, kdy se k hodu chystáte, zejména pokud je pes malý (větší psi bývají rychlejší).
Asi není třeba zdůrazňovat, že pro nácvik je vhodné vybrat takové počasí, kdy nefouká příliš silný vítr, jinak je pro psa velmi obtížné (někdy zcela nemožné) talíř chytit.
Pokud váš pes zvládne tento způsob chytání a vy máte dostatek fantazie a trpělivosti, můžete zkusit některé freestylové prvky, třeba chycení talíře s odrazem psa do vzduchu od vašeho stehna, od vašich zad apod. Uvědomte si však, že psí drápy vám mohou způsobit nepříjemná zranění, pokud si nebudete chránit kůži (freestyloví specialisté proto používají neoprenové obleky nebo alespoň návleky). Také nezapomeňte, že freestylové skoky jsou opravdu velkou zátěží na pohybový aparát psa, neboť pes leckdy dopadá na zem ze značné výšky.

US Disc Dog Judging Criteria for Freestyle - Pravidla pro freestyle (USDDN)

  1. Tento dokument určuje pravidla "US Disc Dog Judging Criteria for Freestyle" (pravidla USDDN pro freestyle) a vznikl konzultačním procesem Řídícího výboru USDDN.
  2. Změny tohoto dokumentu mohou být povoleny pouze většinovým schválením Řídícího výboru USDDN. Tento Řídící výbor počítá s občasnými úpravami pravidel tak, aby co nejlépe odrážely ušlechtilé názory disc dog komunity.
  3. Tato pravidla jsou volně k užití na jakékoliv disc dog akci, pokud organizátor dodrží tyto podmínky
    1. Nenazývat tato pravidla jinak než "US Disc Dog Judging Criteria for Freestyle".
    2. Nesnažit se jakýmkoliv způsobem si tato pravidla osvojit.
    3. Výslovně netvrdit a ani nenaznačovat, že je soutěž zaštítěna, podporována nebo jakýmkoliv způsobem spojena s USDDN, pokud Řídící výbor USDDN vysloveně neudělil k tomuto povolení.
  4. Hrací plocha musí být obdélník o minimální šířce 40 yardů (36,6 metru) a minimální délce 70 yardů (64 metrů).
  5. Diváci nesmí vstoupit na plochu hřiště.
  6. Na ploše smí být v daný moment pouze jeden tým (pes + majitel).
  7. Na soutěžích USDDN je dovoleno požívat následující disky: Wham-O Fastback Frisbee disc (Premium Weight, Flex a Super Flex), Hyperflite K10 (Competition Standard, FrostBite a SoftFlite) nebo HERO (model 235). V průběhu vystoupení smí tým používat maximálně 10 disků, a to pouze stejného druhu. Za každý disk navíc bude týmu odebrán jeden bod. Psi s kohoutkovou výškou nižší než 15 palců (38 cm) mohou používat jakýkoliv druh bezpečného disku.
  8. Vystoupení trvá maximálně 2 minuty. Čas se začíná počítat od doby vyhození prvního disku. Hod který je proveden před uplynutím daného času se soutěžícímu započítává do celkového ohodnocení i v případě, že jej pes chytí až po jeho uplynutí.
  9. Pokud se pes během soutěže vyvenčí na i mimo hrací plochu, pokus týmu je ihned zastaven bez možnosti pokračování. Majitel je povinen neprodleně po psovi uklidit. Tým není za tento přestupek diskvalifikován, nicméně kromě ztraceného času mu je navíc odečteno 5 bodů ze 40 možných bodů. Výsledný bodový zisk však nemůže být záporný.
  10. Pokud probíhající pokus naruší cokoliv bez zapříčinění právě soutěžícího týmu, čas je co nejdříve pozastaven na znamením jakéhokoliv rozhodčího v poli. Po vyřešení problému soutěžící tým může pokračovat. Čas se začne počítat od doby, kdy byl zastaven a pes může začít kdekoliv na ploše. Týmu může být dodatečně udělena možnost volby začít svůj pokus zcela znovu, ovšem pouze se souhlasem většiny rozhodčích, aby se vyloučila možnost, že soutěž byla úmyslně někým přerušena, aby soutěžící tým měl možnost "nového pokusu". Pokud k přerušení došlo z počátku dané doby, může tým začít se svým novým pokusem ihned, pokud k přerušení došlo ke konci, může si tým zvolit, že bude přeřazen na konec startovního pole a svůj pokus provede, až si pes odpočine. Čas může být přerušen kvůli jakémukoliv rozptylování či vyrušování, které může přímo nebo nepřímo vést ke zranění psa nebo omezovat tým ve fair-play soutěžení.
  11. Porota rozhodčích se skládá ze 4 lidí, z nichž každý posuzuje jednu z hodnotících kategorií: Pes, Hráč, Tým a Úspěšnost . Každý rozhodčí určí bodovou známku s přesností na setiny s maximální hodnotou 10, takže maximum získaných bodů pro jeden tým za jedno vystoupení je 40 bodů. Bodoví rozhodčí mají absolutní právo v přidělení bodů a proti jejich rozhodnutí se nelze odvolat.
  12. Rozhodčí kategorie Pes uděluje maximálně 2,5 bodu za každý ze 4 prvků. Celkové skóre bude součtem ohodnocení těchto čtyř prvků.
  13. Rozhodčí kategorie Hráč uděluje maximálně 2,5 bodu za každý ze 4 prvků. Celkové skóre bude součtem ohodnocení těchto čtyř prvků.
  14. Rozhodčí kategorie Tým uděluje maximálně 2,5 bodu za každý ze 7 prvků. Celkové skóre bude součtem ohodnocení čtyř nejlépe ohodnocených prvků .
  15. Rozhodčí kategorie Úspěšnost vypočítá bodový zisk z poměru chycených a hozených hodů ( Catch-Throw ratio), který vynásobí 10. Aby hod (a možný chyt) mohl být počítán, disk musí být vyhozen dřív, než se jej pokusí pes chytit. Z tohoto důvodu nejsou disky, které chytne pes přímo z ruky (take) a disky úmyslně kutálené po zemi (roller) počítány jako hody a nejsou do tohoto poměru započítávány. Všechna ostatní vypuštění disku jsou však brána jako hod s možným chycením a jsou zahrnuty do výsledného výpočtu bodů.
  16. Pravidlo bezpečnosti psa - z důvodu podpory bezpečného vedení psa při disc dog, USDDN zavedla pravidlo bezpečnosti psa, které umožňuje stržení bodů v případě ohrožení zdraví psa při soutěži podle následujících pravidel:
    1. Zkroucení - pes se při skoku, chytání nebo dopadu nepřirozeně zkroutí tak, že hrozí nebezpečí zranění (1/2 bodu nebo 1 bod za nehodu)
    2. Podlomení - Při dopadu se země nejprve dotknou nohy a poté i jiná část těla (hlava, tělo…). (2 nebo 3 body za nehodu)
    3. Pád - Pes při dopadu ze skoku dopadne dřív na jinou část těla (hlava, tělo, záda…) než na nohy.(kromě doteku země čumákem při chytání nízkých hodů v běhu) (3 nebo 4 body za nehodu)
    (penalizaci minimální sazbou musí odsouhlasit dva ze 4 rozhodčích, penalizaci maximální sazbou musí odsouhlasit 3 ze 4 rozhodčích)
    Během nebo po skončení každé soutěže hlavní rozhodčí upozorní všechny soutěžící, kteří obdrželi trestné body za výše uvedené nehody, aby měli možnost si chyby ve své sestavě opravit.
    Týmy, které obdrží šest nebo více trestných bodů během jednodenní soutěže, jsou diskvalifikovány.
  17. následující tabulka ukazuje maximum možných bodů, které lze získat podle "US Disc Dog Judging Criteria for Freestyle" ( pravidel USDDN pro freestyle):
    Pes

    1. Prey Drive / motivaceBěhem sestavy musí mít pes vykazovat soustavné zaujetí a koncentraci.2,50
    2. Retrieval / aportSchopnost psa sledovat a chytat disky a zároveň předvést rozmanitost způsobů aportování (pouštění na dálku, přinesení k nohám, podání do ruky).2,50
    3. Athleticism / fyzická dovednost (atletika)Kontrola nad svým tělem a plynulost, s jakou se pes odráží a dopadá, běhá, stojí, skáče flipy či vaulty.2,50
    4. Grip / chyceníPřed, v průběhu i po okamžiku chycení disku musí pes vykazovat důsledné a odpovídající zaujetí.2,50

    součet bodů za hodnocení Psa =
    10,00
    Hráč

    5. Field Presentation / využití plochySestava by měla předvést plánované hody různých délek a směrů tak, aby hráč využíval celou plochu hřiště.2,50
    6. Release Diversity / rozmanitost hodůHázející musí předvést co největší rozmanitost způsobu držení a hození disků (minimálně tři různé hody).2,50
    7. Disc Management / organizace diskůHázení a sbírání disků musí být vhodně zasazeno do sestavy tak, aby nedocházelo k pauzám.2,50
    8. Rhythmic Team / propojeníPřechody mezi jednotlivými triky musí být plynulé.2,50

    součet bodů za hodnocení Hráče =
    10,00
    Tým

    9. Two Different Overs / dva různé přeskokyDva různé prvky, kdy pes přeskočí přes tělo hráče.2,50
    10. Two Different Vaults / dva různé vaultyDva různé prvky, kdy pes použije k odrazu tělo hráče.2,50
    11. Multiple Segment / složený prvekJeden složený prvek, který se stává minimálně ze tří rychle po sobě jdoucích prvků.2,50
    12. Dog Catch / chycení psaJedno chycení psa, který je ve výskoku za letícím diskem.2,50
    13. Team Movement / společný pohybSladěný pohyb týmu - např. společná otočka, slalom mezi nohama, atd…2,50
    14. Passing Segments / MíjeníNavazující hody, mezi kterými pes těsně míjí hráče. Minimálně dvakrát v přímé linii.2,50
    15. Zig-Zag Segments / cik-cakTři navazující hody, při kterých pes chytá cik-cak před, vedle nebo za hráčem.2,50

    součet bodů za hodnocení Týmu =
    10,00
    Úspěšnost

    Execution Score / Skóre úspěšnosti
    Počet chycených/počet hozených disků x 10 =
    10,00

    CELKOVÉ SKÓRE =
    40,00
Originál pravidel najdete ZDE.
Překlad © 2006 Jakub Štýbr
8.11.2008 08:53 | Dog frisbee

US Disc Dog Judging Criteria for Toss and Fetch - Pravidla pro minidistance (USDDN)

(Toss and Fetch - Hoď a přines)
  1. Tento dokument určuje pravidla US Disc Dog Judging Criteria for Toss and Fetch (pravidla USDDN pro minidistance) a vznikl konzultačním procesem Řídícího výboru USDDN.
  2. Změny tohoto dokumentu mohou být povoleny pouze většinovým schválením Řídícího výboru USDDN. Tento Řídící výbor počítá s občasnými úpravami pravidel tak, aby co nejlépe odrážely ušlechtilé názory disc dog komunity.
  3. Tato pravidla jsou volně k užití na jakékoliv disc dog akci, poud organizátor dodrží tyto podmínky
    1. Nenazývat tato pravidla jinak než "US Disc Dog Judging Criteria for Toss and Fetch ".
    2. Nesnažit se jakýmkoliv způsobem si tato pravidla osvojit.
    3. Výslovně netvrdit a ani nenaznačovat, že je soutěž zaštítěna, podporována nebo jakýmkoliv způsobem spojena s USDDN, pokud Řídící výbor USDDN vysloveně neudělil k tomuto povolení.
  4. Hrací plocha musí být obdélník o minimální šířce 40 yardů (36,6 metru) a minimální délce 70 yardů (64 metrů).
  5. Tým si může vybrat, z jaké strany bude házet.
  6. Diváci nesmí vstoupit na plochu hřiště.
  7. Na ploše smí být v daný moment pouze jeden tým (pes + majitel).
  8. Každý tým smí používat pouze jeden disk.
  9. Na soutěžích USDDN je dovoleno požívat následující disky:
  10. Wham-O Fastback Frisbee disc (Premium Weight, Flex a Super Flex), Hyperflite K10 (Competition Standard, FrostBite a SoftFlite) nebo HERO (model 235)Nicméně psi s kohoutkovou výškou nižší než 15 palců (38 cm) mohou používat jakýkoliv druh bezpečného disku.
  11. Vystoupení jednoho týmu trvá 90 sekund.
  12. Před tím, než se začne odpočítávat čas, musí pes i jeho majitel být za startovní čárou.
  13. Po pokynu čárového rozhodčího se čas začne odpočítávat s překročením psa přes startovní čáru.
  14. Platné jsou pouze hody chycené psem před tím, než se disk dotkne země.
  15. Aby byl hod ohodnocen, musí pes v době chycení disku být alespoň jednou tlapou ve vyznačeném hřišti.
  16. Pes, který je v době chycení disku ve výskoku (ani jedna tlapa se nedotýká země) získává bonus 0,5 bodu.
  17. Bodové ohodnocení podle délky hodu je následující:
    Délka v Yardech
    Chycení na zemi (body)
    Chycení ve výskoku (body)
    Více než 10 (9,1 m)11,5
    Více než 20 (18,3 m)22,5
    Více než 30 (27,4 m)33,5
    Více než 40 (36,6 m)44,5

  18. V dané době 90-ti sekund může tým provést hodů kolik chce, ale pouze pět nejlepších se počítá do konečného součtu. Po pěti úspěšných hodech se může házející snažit o vylepšení skóre dalšími hody.
  19. Každý hod musí být uskutečněn před startovní čárou. Pokud kdykoliv během provádění hodu, před vypuštěním disku z ruky, házející překročí či se dotkne startovní čáry, bude tento hod označen čárovým rozhodčím jako neplatný a tým neobdrží za tento pokus žádný bod.
  20. Rozhodující pro započítaní hodu je moment vyhození disku. Pokud disk opustí ruku házejícího před vypršením časového limitu a psem je chycen až po jeho uplynutí, pokus je platný.
  21. Přestože se v soutěži smí používat pouze jeden disk, u psů s předpokladem poškození disku během soutěže, si majitel může přinést disk náhradní. Kdykoliv v průběhu soutěže, když majitel usoudí, že disk je poškozen tak, že by mohl psa poranit, nebo že disk špatně letí, může disk vyměnit. Výměna probíhá tak, že majitel musí nejprve předat aktuální disk čárovému rozhodčímu a teprve poté smí vzít disk nový. Majitel má absolutní svobodu, kdy výměnu provede.
  22. Pokud se pes během soutěže vyvenčí na i mimo hrací plochu, pokus týmu je ihned zastaven bez možnosti pokračování. Majitel je povinen neprodleně po psovi uklidit. Tým není za tento přestupek diskvalifikován, nicméně kromě ztraceného času mu jsou navíc odečteny body v hodnotě počtu vykonaných hodů. Výsledný bodový zisk však nemůže být záporný.
  23. Pokud probíhající pokus naruší cokoliv bez zapříčinění právě soutěžícího týmu, čas je co nejdříve pozastaven na znamením jakéhokoliv rozhodčího v poli. Po vyřešení problému soutěžící tým může pokračovat. Čas se začne počítat od doby, kdy byl zastaven a pes může začít kdekoliv na ploše. Týmu může být dodatečně udělena možnost volby začít svůj pokus zcela znovu, ovšem pouze se souhlasem většiny rozhodčích, aby se vyloučila možnost, že soutěž byla úmyslně někým přerušena, aby soutěžící tým měl možnost "nového pokusu". Pokud k přerušení došlo z počátku dané doby, může tým začít se svým novým pokusem ihned, pokud k přerušení došlo ke konci, může si tým zvolit, že bude přeřazen na konec startovního pole a svůj pokus provede, až si pes odpočine. Čas může být přerušen kvůli jakémukoliv rozptylování či vyrušování, které může přímo nebo nepřímo vést ke zranění psa nebo omezovat tým ve fair-play soutěžení.
  24. Jeden nebo více bodových rozhodčích ohodnotí každý hod a sečte celkový počet bodů každého týmu. Bodoví rozhodčí mají absolutní právo v přidělení bodů a proti jejich rozhodnutí se nelze odvolat.
Originál pravidel najdete ZDE.
Překlad © 2006 Jakub Štýbr


TimeTrial - Časovka

Vhodná plocha pro pořádání TimeTrialu je rovné travnaté hřiště o rozměrech 40x60 yardů (36,5x55 metrů) bez jakýchkoliv překážek.
Podstatou soutěže je dokončit dva úspěšné dvacetiyardové (18,3 m) hody v co nejkratší době. Úspěšný hod je takový, který je psem chycen za hranicí 20 yardů. Na každý úspěšný hod má tým pouze jednu minutu. Tým musí předvést dva úspěšné hody, aby mohl být klasifikován. Čas se zastaví v momentě, kdy pes s diskem překročí startovací/cílovou hranici po dokončení dvou úspěšných hodů. V případě, že pes upustí disk před startovací/cílovou hranicí, může přinést disk házející, čas se v takovém případě zastaví po překročení startovací/cílové hranice házejícím. Vítězí tým, který předvedl dva úspěšné hody v nejkratším čase. Pokud je něčí pokus narušen, např. volně pobíhajícím psem, tým může svůj pokus zopakovat. V případě vyvenčení se psa během soutěže se čas nezastavuje, ani není možná oprava.

TimeTrial Tie-Breaker (rozstřel)

V případě, že jsou na prvním, druhém nebo třetím místě týmy se shodnými časy, rozhodne o umístění "rozstřel" v podobě dalšího kola TimeTrialu, dokud jeden z týmů nedosáhne lepšího času. Rozhodčí povolí psům odpočinek dle potřeby…
Originál pravidel najdete ZDE.
Překlad © 2006 Jakub Štýbr
The QUADRUPED®

Napsal Kuba
STANDARDNÍHO SETU soutěže The QUADRUPED® se účastní 4 týmy a skládá se ze tří vyřazovacích kol. Každý tým má svoji barvu disku, kterým hází a stejně zbarveným diskem se i v poli označí délka jejich hodu. (Na následujících obrázcích ze hází zleva doprava.
Každý tým hodí postupně své tři hody a nejdelší označí. Na konci prvního kola tým s nejkratší vzdáleností vypadne.
Do druhého kola nastoupí už jen tři týmy, které postupně hodí své pokusy a opět tým s nejkratší vzdáleností vypadne.
Finální kolo už absolvují jen dva týmy, které se ve svých hodech střídají. Vítěz Finálního kola je vítěz celého setu.

Pravidla:

Vyjasnění pojmů:
Fatsback - disk, kterým se hází - podle oficiálních pravidel je to Frisbee® Disc od firmy Wham-o
Kolo - skládá se ze tří hodů pro každý tým
Set - skládá se ze tří kol
Finále - Poslední set, v němž se utkají 4 vítězové jednotlivých setů. Tyto týmy se utkají o první, druhé třetí a čtvrté místo v celé soutěži.
Hod/chyt - úspěšný hod následovaný úspěšným chycením disku
Strike out - tři chybné hody/chyty v jednom kole
Kvalifikační hod/chyt - nejdelší hod/chyt v daném kole. Který zajistil týmu postup.
Postupující tým - tým, který postupuje do dalšího kola
Volný start - pes může překročit startovní čáru před tím, než je disk hozen, ovšem musí pokračovat v pohybu vpřed, dokud není disk hozen.
Vyloučení - vyloučený tým je takový, který nepostoupí do dalšího kola či nevyhraje finální kolo.
  1. Soutěžící nesou zodpovědnost za zdravotní stav, způsobilost k soutěži a bezpečí své i svého psa. Účast je na vlastní nebezpečí.
  2. V soutěži se smí požívat pouze oficiální Frisbee® Disc (Fastback), které každý tým obdrží před začátkem soutěže.
  3. Každý soutěžící se smí zúčastnit pouze s jedním psem. Dva různí soutěžící si smí půjčovat jednoho psa.
  4. Startovací pořadí určí jeden hod bez psa pro všechny zúčastněné. Týmy s nejdelšími hody startují ve svých setech poslední. Týmy s nejkratšími hody, první.
  5. Všechny týmy, pokud zrovna nesoutěží, musí mít své psy na vodítcích. Vběhnutí psa, který právě nesoutěží, na plochu, může vést k diskvalifikaci týmu.
  6. Na soutěžní plochu smí jen pořadatel a soutěžící tým.
  7. Po vyvolání se tým neprodleně připraví ke svému pokusu
  8. Každý tým má možnost jednoho zkušebního hodu. Pouze před prvním kolem prvního setu.
  9. Pokud se házející dotkne nebo přešlápne startovní čáru, hod je neplatný. Po vyhození disku může házející již přes čáru.
  10. V každém kole má tým tři hody. Počítá se nejdelší chycený pokus (kvalifikační hod/chyt). Z prvního kola postupují pouze tři postupující týmy, které se utkají v kole druhém. Z druhého kola vzejdou stejným způsobem dva finalisté, kteří se utkají ve třetím - finálním kole setu. Tým s nejdelším hodem v celém setu s může zvolit pořadí, v jakém bude ve třetím kole házet.
  11. V mimořádné situaci může rozhodčí nařídit pro tým nový hod.
  12. Pes může překročit startovní čáru před tím, než je disk hozen (Volný start), ovšem musí pokračovat v pohybu vpřed, dokud není disk hozen. Pokud pes zastaví nebo se začne pohybovat zpět předtím než je disk vyhozen, hod je neplatný.
  13. Disk je platný dokud nedopadne na zem. Pro určení vzdálenosti úspěšného hodu/chytu se počítá přední strana disku v momentě kdy se pes dotkne země. Pokud disk pouze škrtne o zem a teprve potom je psem chycen, počítá se vzdálenost stejně jak při čistém chycení. Takovýto pokus však není započítán do tabulky rekordů The QUADRUPED®.
  14. V případě shodné vzdálenosti pro určení postupujícího, vítěze setu nebo celkového vítěze rozhodne rozstřel těchto týmů. Pořadí házejících určí los mincí. Každý tým má k dispozici jeden hod, který určí vítěze. V případě, že ani jeden tým nemá platný hod/chyt, rozstřel pokračuje až do určení vítěze.
  15. Jakékoliv bouřlivé výlevy, nesportovní a nevhodné chování či slovní připomínky k rozhodčím mohou vést k diskvalifikaci. The QUADRUPED® nebude hostit žádný tým bez důstojnosti a respektu. To stejné předpokládáme i obráceně
  16. Majitelé jsou povinni odklidit případné pozůstatky psího venčení.
  17. Až do začátku soutěže si organizátor vyhrazuje právo na změnu pravidel, se kterou účastníky seznámí.
Copyright © 1999, 2003 Jeff Hoot
Překlad © 2006 Jakub Štýbr

originální znění pravidel ZDE...


Dog Dartbee®

Dog Dartbee® je hra, ve které se snoubí dogfrisbee a šipky...
Tzv. DogDartboard (terč) se skládá ze soustředných kružnic vyznačených na zemi, připomínající klasický terč. Průměry kružnic jsou následující:
  1. (vnější) kružnice - poloměr 6,5 metru
  2. kružnice - poloměr 4,5 metru
  3. kružnice - poloměr 2,5 metru
  4. střed - poloměr 50 cm
Bodové ohodnocení jednotlivých zón je následující:
  • Disk chycený mezi 1. a 2. kružnicí (zóna 4) - 10bodů.
  • Disk chycený mezi 2. a 3. kružnicí (zóna 3) - 30bodů.
  • Disk chycený mezi 3. kružnicí a středem (zóna 2) - 50bodů.
  • Disk chycený ve středu (zóna 1) - 100bodů
Hází se ze vzdálenosti 18,25m od středu kružnic. Hodnotí se přední dvě nohy psa v místě doteku země nasledujícím po chycení disku. Pokud je každá noha v jiné zóně, platí ta s nižším bodovým ohodnocením. Výjimku tvoří dosažení středu, kde stačí dotek pouze jedné nohy.
Image foto:Arie Konigs
Soutěží se ve skupinách vyřazovacím způsobem. Každé kolo se skládá ze tří sérií po třech hodech. V případě shodného skóre mají dotčené týmy rozstřel jedním hodem, dokud některý z nich nezíská vyšší skóre.
Disky: K soutěži je možné použít pouze klasické fatsbacky - Wham-O Fastback Frisbee disc (Premium Weight, Flex a Super Flex), Hyperflite K10 (Competition Standard, FrostBite a SoftFlite) nebo HERO (model 235). Nicméně psi s kohoutkovou výškou nižší než 15 palců (38 cm) mohou používat jakýkoliv druh bezpečného disku.
Hru Dog Dartbee® vymyslel Arie Konings z Holandska (http://www.dog-dartbee.tk/)

Obedience

21. prosince 2008 v 20:57 Psí sporty...
Obedience
je název pro následující soutěž, která vznikla v anglicky mluvících zemích a znamená poslušnost. , jinak se jí také říká vysoká škola poslušnosti.

Jde tedy o cviky, které může provádět pes kteréhokoli plemene a jakékoli velikosti. Soutěž má různé stupně obtížnosti. Americký Kennel-Club rozlišuje mezi třídou začátečníků, třídou pokročilých a třídou užitkových psů.

Ve třídě pro začátečníky se vyžaduje, aby se pes držel s vodítkem nebo bez vodítka při levé noze svého pána a sledoval jeho obraty vlevo, vpravo i do protisměru.

Mimoto psovod obchází dvě osoby v kruzích, takže vzniká obrazec osmičky. Přitom zrychluje nebo zpomaluje chůzi a pes musí stále zůstávat u jeho levé nohy. Na povel "stůj" se má pes zastavit a pán popojde několik kroků. Rozhodčí potom psa hladí a ohmatává podobně jako na výstavě psů. Očekává se, že se pes přitom chová klidně a mírumilovně, že tedy neštěká, nevrčí ani neodbíhá.

Dále se vyžaduje, aby si pes na povel svého pána sedl nebo lehl, zatímco pán odejde na vzdálenost asi 10 metrů. Pes musí poslušně zůstat sedět nebo ležet, i když se v jeho okolí zdržují jiní psi.

Toto cvičení se provádí ve skupině asi deseti psů s jejich psovody. Za správné provedení se přidělují body a nakonec se provádí celkové hodnocení.

Zkouška pokročilých psů navíc vyžaduje, aby pes aportoval předmět, který psovod odhodil, dále aportování přes překážku a skok daleký na povel. Obtížnost cvičení na povel "sedni" a "zůstaň" se stupňuje tak, že pes musí zůstat na místě 3 až 5 minut, i když mu psovod zmizí z očí.

V kategorii užitkových psů se provádějí stejná cvičení poslušnosti, ale ne na mluvené povely, nýbrž na znamení. Navíc musí pes čichem rozlišit z pěti stejných předmětů ten, který patří jeho pánovi. Při prvním cvičení jsou to předměty kožené, při dalším kovové. Na kovu totiž pachy tolik neulpívají, a proto je pro psa obtížnější je rozlišit.

Předměty jsou roztroušeny po cvičišti a pes musí najít a přinést svému pánovi ten, který má výhradně pach pána, a nikoho jiného. Pro psa je to zajímavá práce, ale vyžaduje delší trénink.

Dřívější zkušební řády pro policejní psy obsahovaly požadavek, aby pes z řady předmětů položených různými osobami na hromadu vyhledal a odnesl každý z nich příslušnému majiteli. Toto cvičení později bohužel upadlo v zapomenutí, ale dnes se v USA obnovuje.

Dalším cvičením je aportování jedné z rukavic roztroušených různě po cvičišti. Na pokyn rozhodčího musí pes přinést rukavici, kterou mu jeho pán určí pouze udáním směru. Předpokladem úspěchu je dobrá souhra psovoda se svým psem. I skok přes překážky na pokyn psovoda vyžaduje poslušnost. Poslední je cvičení, při němž pán dává psovi na velkou vzdálenost povel, aby zůstal stát na místě. Tam se ho rozhodčí dotýká a pes přitom musí plnit pokyn, který dostal od pána.

Stupně obtížnosti
Některého majitele psa by mohlo odradit již pouhé přečtení těchto řádků. To si uvědomoval i Kennel-Club v Anglii, a proto obtížnost zkoušek odstupňoval. Zavedl jak pro začátečníky, tak pro pokročilé tři stupně obtížnosti.

Absolutní začátečník tedy může soutěžit se psy stejné kategorie v následujících disciplinách. Při prvním stupni vede psovod svého psa na vodítku nebo bez něj. Pes si na povel sedne nebo lehne a poslechne na povel přivolání: totéž provádí na povel z dálky a musí zůstat na místě 1 až 2 minuty.

Při druhém stupni se navíc vyžaduje aportování předmětu a při třetím stupni i přikázané zastavení psa na místě, zatímco se psovod vzdálí.

Všechny tyto zkoušky jsou dosti jednoduché, ale pobízejí začátečníka k pokračování. Ve třídách A, B a C v kategorii pokročilých se repertoár rozšiřuje.

Když je poslušnost našeho psa perfektní, můžeme se odvážit k účasti na zkouškách profesionálů.

K již známým zkouškám poslušnosti, k vysílání psa od pána a k aportování předmětu určeného rozhodčím se přidružuje další verze práce se psem na dálku: když pes leží musí se na povel psovoda posadit nebo postavit, aniž by opustil přikázané místo. Také hledání je v této kategorii obtížnější práce. Pes musí najít součást oděvu s pachem rozhodčího mezi deseti podobnými předměty. Psovod dá ovšem psovi předem k načichání jiný předmět s pachem rozhodčího, aby pes věděl, podle jakého pachu má postupovat.

Pokud pes úspěšně absolvoval i tuto zkoušku, pak se můžeme klidně považovat za profesionála. A nyní se můžeme utkat se soupeři, kteří dosáhli stejných výsledků. Tyto soutěže poslušnosti se u nás bohužel dosud neprovádějí. Snad se někdy někomu zalíbí a zavedeme je také.
Dělení na třídy a co by pes v této třídě měl umět :
TŘÍDA OBEDIENCE :
třída začátečníků
třída 1
třída 2
třída 3 (mezinárodní, FCI, závodí sepodle ní ma MS a ME)

TŘÍDA ZAČÍTEČNÍKŮ :
1. chování vůči jiným psů.
2. stání a prohmat
3 přededení hrupu
4. odložení ve skupině
5. ovladatelnost na vodítku
6. chůze u nohy na volno
7. usednutí v pohybu
8. příchod na povel
9. vysílání zpět na místo
10. aport (přinášení)
11. vztah člověk-pes

TŘÍDA MEZINÁRODNÍ (NEJVYŠŠÍ)
1. odložení vsedě ve skupině na 2 minuty
2. odložení vleže na 4 minuty s vyrušováním
3. chůze u nohy bez vodítka
4. Stůj, sedni lehni za pochodu
5. přivolání se stáním a lehem
6. řízené vysílání vpřed
7. řízeený aport
8. přinášení kovového přemětu se skokem přez překážku
10. ovládání na dálku


Coursing

21. prosince 2008 v 20:54 Psí sporty...
Coursing je pro psy sportovní aktivitou, založenou na bezprostřední touze psa lovit. Běhá se v přirozeném terénu, často s přírodními či uměle dosazenými překážkami s cílem ulovit kořist, která je tažená navijákem a tuto návnadu představuje igelitový střapec. Běhá se na dvě kola a trať je postavena tak, aby psi prokázali nejen svou rychlost, ale zároveň i štvavost, inteligenci, se kterou návnadě různě nadbíhají a kličkují a s tím spojenou i obratnost, odolnost a vytrvalost.
Rozlišujeme dva druhy coursingu:
  • Lure coursing - běh za umělou návnadou, vznikl jako náhrada hare coursingu
  • Hare coursing (též Open field coursing, Live coursing) - běh za živým zajícem, u nás zakázaný.

Agility

21. prosince 2008 v 20:47 Psí sporty...

Agility-sport pro psy



Agility je sport pro psy, při němž pes překonává překážky.

Překážky zónové: áčko (šikmá stěna), kladina, houpačka, stůl. Na stůl musí pes vyskočit a strávit na něm pět sekund, ostatní překážky musí přelézt. Na každém konci překážky je tzv. zóna, barevná plocha, na kterou musí pes šlápnout. Toto pravidlo vžniklo kvůli bezpečnosti.

Skokové: skočka, dálka (elementy jsou položeny na zemi), kruh (proskočení)

Ostatní: tunely, slalom. Slalom je řada tyček, mezi nimiž se pes musí proplést, nabýhá do něj tak, aby měl první tičku po levém boku. Tunely jsou dva: pevný a látkový. Látkový tunel se nedá tvarovat a pes si musí rozhrnovat cestu.

Agility se poprvé oběvilo na Cruftově výstavě v Anglii, v roce 1977. Od té doby vznikají kluby Agility po celém světě a stává se sportem velmi oblíbeným, protože se mu může věnovat kdokoli voříšci i postižení lidé, dokonce i děti. Konají se mistrovstvi světa i malé závody.

Běhat můžou psy všech ras, neras i velikostí-překážky jsou přispůsobené jednotlivým výškovým kategoriím
small-(malí)
medium-(střední)
large-(velcí)
Snad jen velcí a mohutní psy by běhat neměli, ze zdravotních důvodů




CO JE TO"AGILITY"

Jistě všichni znáte klasický koňský parkur - na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. No a z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility. Jeden zdroj uvádí, že agility prý vzniklo jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy, druhý ale tvrdí pravý opak - že agility se poprvé objevilo jako zpestření přestávky při světoznámé Cruftově výstavě. Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa. Několik videozáznamů z mistrovství světa naleznete ZDE.
Určité rozdíly mezi psím a koňským parkurem jsou, a to především ve velikosti překážek (ty psí jsou mnohem menší). Pejsci jsou však mnohem pohyblivější, takže kromě klasických skokových překážek mívají v parkuru zařazen i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Dalším, poměrně podstatným rozdílem je to, že psovod na psovi nesedí jako jezdec na koni, ale běží vedle něj. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba.
Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to tvůrci agility mysleli - rozdělili pejsky do velikostních kategorií podle kohoutkové výšky. Počet velikostních kategorií závisí na organizaci, která v dané zemi agility zastřešuje. Vzhledem k tomu, že v Evropě je vládcem psího světa FCI (Fédération Cynologique Internationale), závodí se u nás podle pravidel stanovených touto organizací. Ta do roku 2001 uznávala dvě velikostní kategorie: psi do 40 cm včetně (tzv. kategorie mini), psi nad 40 cm výšky (kategorie standard). Od 1.1.2002 však došlo ke změně pravidel a především k přerozdělení velikostních skupin na tři: psi do 34,99 cm (tzv. kategorie Small), od 35 do 42,99 cm (tzv. kategorie Medium) a od 43 cm výše (kategorie Large). Kategorie se liší především výškou skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.
Trať mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií - A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup samotný i pro setrvání v této třídě je potřeba splnit určité nelehké podmínky.
Pokud jde o pravidla agility, opět se podobají těm koňským. V hodnocení záleží především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit předepsaný parkur. Trestné body se udělují za chyby nebo tzv. odmítnutí - vždy je to 5 trestných bodů. Za co konkrétně se trestné body udělují, je podrobně popsáno v Řádu agility. Druhým kritériem, které rozhoduje o pořadí týmů v případě rovnosti trestných bodů, je čas, v jakém tým trať absolvuje. Špičkové týmy se většinou "přetahují" o setinky vteřiny a rozhoduje každý větší oblouček psa za překážkou. Je také možno docílit tzv. diskvalifikace, nejsnadněji tím, že pes překoná jinou překážku, než která je v pořadí, ale to rozhodně není účelem. Možných důvodů pro diskvalifikaci je více, podrobnosti opět najdete v Řádu agility.
Ročně se v České republice koná kolem 30 závodů a 8 výcvikových táborů agility. Závody často uvidíte při výstavách psů, hlavně těch mezinárodních - závody v Českých Budějovicích v dubnu a v říjnu, v Praze v červnu a v Brně v červenci už se staly tradicí a jsou diváky hojně navštěvované. Jinak se závodí především na kynologických cvičištích. Každého závodu se účastní v průměru 80-100 týmů, ale nejsou výjimkou ani závody s obsazením 150 týmů, samozřejmě i s mezinárodní účastí. Závodí se prakticky za každého počasí, výjimkou bylo jen období velkých povodní na Moravě. Hlavní závodní sezóna je od dubna do října (to jsou závody prakticky každý víkend), přes zimu je závodů méně a konají se spíš v hale. Výcvikové tábory se konají v letních měsících; začátečníkům poskytují možnost dozvědět se během krátkého časového období o agility co nejvíce a pro ty pokročilé jsou vhodnou příležitostí pro dvoufázový trénink psa.






16.12.2008 Cestování s Donnou městskou hromadnou dopravou

21. prosince 2008 v 0:32 Aktuality
Dnes jsem měla dopoledne zkoušku v divadle a po ní jsem jela vyřídit Ondrovi ortopedické boty - jenomže v provozovně, kde se objednávají jsem zjistila, že ho budu přece jenom muset vzít s sebou a to ještě ten den. Je to bohužel na druhé straně Brna a věděla jsem, že už mi nezbude žádný čas na procházku s Doničkou, protože večer mám představení.
A tak jsem se rozhodla vzít Donnu taky s sebou. Donička dostala zase náhubek a tentokrát se pokoušela si ho sundat jen chvilku, ale jakmile jsme nastoupili do tramvaje, poslušně si lehla a byla klidná. A při přestupování dokonce "seběhla" schody, pomáhat jsem jí musela jen dovnitř. Když jsme s Ondrou zkoušeli boty, nechala jsem ji uvázanou v čekárně a to se jí tedy nelíbilo a kňučela, chtěla jít za námi. Na zpáteční cestě už byl skutečný provoz, byla dopravní špička, ale Donička už cestu zvládala s přehledem. Když jsme přijeli domů vzala jsem Donču ještě rychlou chůzí na mini procházku kolem bloku a pak jsem ji nechala rodině a utíkala jsem na představení.

10.12.2008 Velký výlet

21. prosince 2008 v 0:08 Aktuality
Dnes jsem vzala Doničku na velký výlet. Za prvé jsem jí hned ráno koupila náhubek, abych s ní mohla jet tramvají a samozřejmě jsem ho hned i vyzkoušela. Je pravda, že Donička z něho nebyla vůbec nadšená, ale zvyknout si bohužel bude muset a čím dřív, tím líp. A tak jsme jely tramvají, naštěstí byla poloprázdná, a Donička celou cestu pěkně seděla u mě. Pomáhat jsem jí musela jenom při nastupování a vystupování, protože ty schody se jí zdály moc vysoké. Dojely jsme na konečnou do Řečkovic a pak už jsem jí náhubek samozřejmě sundala a šly jsme pěšky přes Zamilec do Soběšic. Tam jsem ji vzala na oběd do místní hospody, bylo poledne a plno a já jsem byla zvědavá, jak bude Donička reagovat, ale zalezla si pod stůl, u kterého jsem seděla a celou dobu se ani nehnula. Úžasné. Pak jsme se vydaly jinou cestou zase zpátky a domů jsme přišly příjemně unavené (aspoň já jo :-)))

11.12.2008 Návštěva v Hostěnicích

20. prosince 2008 v 23:49 Aktuality
Dnes jsme byli s Doničkou v Hostěnicích na návštěvě - kvůli čipu na průkaz původu. Setkání Donny s maminkou Karamelkou bylo bouřlivé, protože Karamelce už nezůstalo žádné štěňátko, všechna jsou už u svých páníčků - během chvilky se Donna s Karčou válely po zemi a lítaly sem a tam - to bylo něco - nedá se to ani popsat :-) A protože bylo mokro, byla jsem za chvilku hnědá i já, protože pejsci si radost nenechávali jen pro sebe a spravedlivě se se mnou o ni podělili :-))
S paní Živnovou jsme si popovídaly o případných výstavách - jedna se koná 7. a 8. února v Brně na výstavišti a Donička v té době bude mít 4 měsíce, tak by se tam mohla jít už ukázat do kategorie štěňat od 4 do 6 měsíců. Tak uvidíme, co se do té doby naučí. Je totiž důležité, aby uměla pěkně stát - což ona zatím umí spíš "sednout" , a taky aby pěkně chodila s hlavou vztyčenou, což může být problém, protože Doničku hrozně moc zajímají všechny pachy a tak má čumáček pořád u země a "stopuje". Karamelka půjde také na výstavu, ale ta už samozřejmě chodí jako dáma a je perfektně vycvičená. Když jme vše probraly a "holky" se dost vyřádily, nasedly jsme s Donnou do auta a jely jsme domů (((ještě že jsem už měla v autě ochranný přehoz přes sedadla a postroj se zapínáním do pásu :-))))

9.12. Nové fotky Donny

20. prosince 2008 v 22:00 Aktuality

9.12.Nové fotky DONNY


Dopoledne jsem vzala Doničku na procházku a toto je její oblíbené místo, kde odpočívá (a pro mě snad jediný moment,kdy můžu fotit, protože jinak je pořád v pohybu a všechny fotky jsou tudíž rozmazané:-)))


6.12.2008 Procházka s rodinou

20. prosince 2008 v 21:57 Aktuality

6.12.2008

Dnes odpoledne jsme šli téměř celá rodina s Doničkou na procházku, kam jinam než do Zamilce a blízkého okolí.Téměř celá rodina znamená já,Jarek, Ondrášek a Martínek. (Eliška zůstala doma a úplně dobrovolně cvičila na housle.) Do kapsy jsem vzala piškoty a vyrazili jsme. Donička hned zezačátku dokázala, jak už se umí krásně venčit (až jsem si říkala,že s tím taky mohla počkat na nějaké místo v přírodě a ne hned před domem na ulici,kde se to musí uklízet:-))Zpočátku jsem měla Doničku na vodítku - jako vždy, mám zatím ještě v těch ulicích strach,aby nevběhla na silnici,ale jakmile jsme přešli most do Zamilce, tak jsem ji vypustila.V Jarkovi se probudila "závodnická" krev a začali se s klukama předhánět ,kdo bude první a to bylo něco pro Donnu! Jenže jsem tu byla ještě já se svými piškoty. Zavolala jsem občas " Donno" a ukázala jí piškot a Donička vždycky přiběhla. Měla jsem z toho radost, hlavně i z toho,že Donička si mě "hlídala", i když kluci běželi už daleko, ona na mě vždycky počkala nebo se ke mě vrátila. Bylo vidět, že za "hlavního páníčka" má opravdu mě, a to mě těšilo. Takhle jsme prošli stezky v okolí Zamilce a byli jsme se podívat i u cvičáku, o kterém jsem věděla, že tam někde je, ale ještě jsem tam nikdy nebyla. Nikdo tam zrovna necvičil, tak jsme se zase otočili a šli jsme domů. V ulicích jsem zase vzala Donnu na vodítko a pokračovala jsem ve "cvičení", které s Donnou dělám od začátku, co ji mám, a to je , že při přecházení silnice musí zastavit, sednout si a počkat, dokud neřeknu, že můžeme přejít a to i přesto, že ostatní (například kluci s Jarkem) jsou třeba už na druhé straně.Po příchodu domů Eliška Donnu osprchovala - přece jenom to bylo potřeba:-) a Donna nás bavila tím, jak pak lítala po pokoji a válela se po kobercích. Když se dost vyřádila, zalezla si pod gauč a šla odpočívat.Dobrou noc:-)


5.12.2008 Listopadová procházka v Zamilci

20. prosince 2008 v 21:50 Aktuality

Listopadová procházka v Zamilci

5.12.2008





27.11.Procházky s Doničkou

20. prosince 2008 v 21:48 Aktuality
27.11.2008
Když porovnám první den Donny u nás a současnou situaci, musím říct, že Donna udělala velký pokrok, že je úžasně učenlivá. Tak už jenom spaní - všude jsem četla, že štěňátka první dny hodně kňučí a ňafají a že se páníčkové moc nevyspí. Donna neňafá vůbec a první noc zakňučela dvakrát, ale hned jakmile jsem na ni jen promluvila, byla klidná a potichu.Třetí noc už jsem ji nechala spát samotnou (tajně jsem poslouchala, jestli nekňučí, ale byla v pohodě). Když jsem ji vzala poprvé na vodítko na procházku (nepočítám to její první "venčení", kdy jsme si zabouchli dveře - jak jsem popsala v minulém článku), tak vůbec nechtěla jít, pořád si sedala a jen se rozhlížela - všechno pro ni bylo nové, auta, tramvaje, lidi, pachy na chodníku. Trvalo hrozně dlouho, než jsme se přesunuli na konec ulice a zpátky - i když zpátky to šlo rychleji. Další den jsme šli i s Eliščinou kamarádkou Sabčou a bylo to o trochu lepší, ale taky jsme došli jen na konec ulice a zpátky. Třetí procházku jsem popsala v článku Donička slaví společenské úspěchy - a od té doby už to bylo super . Donička chodí krásně, přesně na ní vidím, jak pozná, kde už jsme šly a kde jdeme poprvé. Trochu mě ze začátku vadilo, že chodí až za mnou, jednou zleva jednou zprava, jakoby za mnou "křižuje" , ale pak mně došlo, že je to přece ovčák, který si hlídá "stádo". A skutečně, když jsme pak šli i s klukama a třeba jsme i běželi, Donna vždycky toho prvního předběhla a překřížila mu cestu, takže když o ni nechtěl zakopnout, musel zastavit. Je to super legrace. Také už jsem s ní byla dvakrát v Zamilci, i když tam bychom ještě asi moc chodit kvůli očkování neměly, protože tam chodí hodně pejsků, ale snažím se tam chodit v méně frekventovanou dobu, a je to rozlehlá oblast, kde můžu mít Donnu i bez vodítka a snad to bude v pořádku. Jsem ráda, když Donna může jít bez vodítka, protože si mě musí sama hlídat a přitom si svobodně "očuchá" co potřebuje :-) Pokaždé, když se vracíme z procházky, jakmile jsme už na naší ulici, málem utrhne vodítko, jak spěchá domů - i když jinak jde naprosto volně a téměř nikdy netáhne. Jedou jsem to riskla, a pustila jsem ji z vodítka, a to byla rychlost! Zastavila se až u našeho vchodu. Škoda, že ji kvůli případným autům nemůžu takhle pouštět častěji

27.11.2008 Druhé očkování

20. prosince 2008 v 21:43 Aktuality

27.11.2008

27.11.2008
Dnes byla Donička na druhém očkování

Na dnešek jsem měla s paní Živnovou domluvené další očkování Doničky. Paní Živnová je totiž mimo to, že vlastní a chová koně a psy a věnuje se westernovému ježdění, také veterinářkou. Cesta autem se Doničce moc nelíbila, pořád se snažila z kufru auta-kombi dostat za mnou (asi si chtěla taky zkusit řídit), naštěstí postačila návnada z piškotů, takže se jí to nepodařilo - ani na cestě zpátky- ale pro příště musím vymyslet a pořídit nějaký postroj na pásy nebo přepravní klec. Když jsme přijeli do Hostěnic, jako vždy nás uvítala celá smečka psů a setkání Doničky a maminky Karamelky bylo jak jinak než velmi radostné.
Já jsem s paní Živnovou probrala pár věcí a pak jsem se snažila držet Doničku, aby mohla být naočkovaná. Na druhý pokus se mi to naštěstí podařilo a Donna to měla za sebou. Další očkování bude mezi svátky na konci prosince - to už bude i proti vzteklině, takže pak budeme moci chodit i na cvičák. Když už jsme měli odjíždět, byla jsem zvědavá, jestli se Doničce bude po tom setkání se svou maminkou a celou smečkou chtít odejít, ale rozběhla se za mnou tak samozřejmě, že to bylo pro mě až dojemné.

24.11.2008 Donička slaví společenské úspěchy!!!

20. prosince 2008 v 21:42 Aktuality

Donička slaví společenské úspěchy!!!

24.11.2008 23:41
Dnes jsem vzala Doničku na odpolední procházku-zatím jen kolem bloku, nemá ještě všechna očkování, tak musím dávat pozor. A Donička jde stejně zatím pomalu,často se zastaví,všechno je pro ni naprosto nové, hluk aut, tramvají, spousta pachů-pořád něco očuchává,často si prostě jen tak sedne a sedí.A taky lidi- Donička se otáčí úplně za každým!- a musím říct, že ani ona nebyla lidem lhostejná. Téměř každý se u ní zastavil,aby se s ní pomazlil a se mnou se bavil, co je to za rasu a tak.A ty pochvaly na její exteriér :-)Prostě Bela Donna:-)Sice jsme moc daleko nedošli,ale to nevadí,byla to legrace.

Večer jsme šli znovu na prochajdu, tentokrát i s Eliškou a vzali jsme to přes obchod, Eliška počkala venku s Doničkou, až "panička" nakoupí-a pak vzala nákup domů a já jsem šla s Donnou dál. Tentokrát už jsme tolik lidí nepotkávali (bylo už kolem osmé) a tak jsme šli rychleji. Učila jsem Doničku přecházet přes silnice, vždy zastavit na kraji chodníku, sednout si, počkat až případná auta přejedou a pak jít.A musím říct, že ke konci procházky si už před přechodem dvakrát sedla sama.Možná už byla unavená:-),ale mám pocit,že chápe hrozně rychle. Je to šikulka.

22.11.2008 Odpolední siesta

20. prosince 2008 v 21:36 Aktuality

22.11.2008