Listopad 2008

Kontakt

21. listopadu 2008 v 23:13 Kontakt
Iva Muchová
Brno
tel: 605549510
email: iva.muchova@post.cz

Výcvik psa-obrany

21. listopadu 2008 v 23:05 Výcvik psa
Stránky,na kterých se můžete dozvědět vše,co potřebujete vědět o výcviku psa od A až do Z.

Socializace psa,výchova štěňátek...

21. listopadu 2008 v 22:59 Výcvik psa

Socializace psa


Tento článek pochází z těchto stránek zde.

Pro každého psa je "období socializace" velice důležité a v té nejintenzivnější formě by mělo probíhat v období mezi 7 - 12 týdny jeho věku. (Výjimečně do 16 týdnů). Jedná se o období, které ve větší míře ovlivní chování daného jedince v následujícím životě a zdůrazní jeho osobnost. Se socializací je možné začít i později (většinou z důvodu nápravy chování dospělého psa, u kterého byla socializace podceněna nebo z důvodu zakoupení již podstatně odrostlejšího štěněte od nezodpovědného chovatele, který socializaci štěněte, o kterém věděl, že půjde do jiných rukou, nevěnoval pozornost). Každopádně čím později se se socializací začne, tím zdlouhavější a náročnější to bude a navíc se většinou zcela nedosáhne kýženého výsledku. Proto uvedených šest týdnů má opodstatněný význam, který nelze ani při nejmenším podceňovat.
Socializaci předchází i jakési "období vtiskávání", což se děje výhradně u chovatele. Toto období probíhá do 7 týdnů věku štěněte a o zdárný vývoj štěněte se musí starat chovatel. (I proto je důležité při výběru štěněte hledat dobrého - starostlivého chovatele). V tomto období se začleňuje štěně do hierarchie, učí se, jak se chovat k ostatním psům (sourozencům). Chovatel by měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě barevnými, velkými a zvukově zajímavými věcmi. Každopádně by štěňata v tomto období měla přijít do velmi častého a úzkého kontaktu s lidmi různého věku. Protože období vtiskávání je pro vyrovnanost povahy psa stejně důležité jako období socializace, mělo by štěně do 7 týdnů zůstat u chovatele, resp. mezi ostatními štěňaty a ve vlivu své matky-feny! Pouze v řídkých případech je možné doporučit odebrání štěněte o týden dříve. Je-li chovatelem období vtiskávání správně pojato, je štěněti dán důležitý základ vyrovnaného chování k okolí. Dále vše záleží na socializaci a výchově (příp.výcviku) u nového majitele.
Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný, nevhodně či nepřiměřeně reaguje na běžné situace a věci. Trpí nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či "zkratově" kousáním. Takový jedinec je nebezpečný svému okolí i sám sobě (např. při útěku jej může srazit auto či se může ztratit). Každý majitel psa by měl věnovat socializaci svého psa maximální pozornost. (Měla by to být jeho povinnost). Pokud socializaci a základní výchově nechce nebo nemůže věnovat svůj čas, neměl by si psa pořizovat, protože trpět nakonec budou všichni.
Socializací rozumíme seznámení psa se světem, tedy s různými zvuky, věcmi, živočichy, ale také situacemi. Socializace není vyjádření jediné činnosti, ani ji není možné přesně definovat. Výrazně se prolíná a jde ruku v ruce s výchovou štěněte, ale stejně jako u výchovy a výcviku, je i u tolik omílané socializace důležité znát alespoň základní fakta a pravidla.
Je důležité štěně seznamovat s novými situacemi, neznámým prostředím, věcmi. Vždy postupně a zásadně na vodítku, případně (ale výjimečně) v náruči. Nikdy se nesmí stát, že by štěně před něčím ustrašeně uteklo či získalo špatnou zkušenost! Ve štěněčím věku mají takové negativní zážitky až příliš velký význam a často v dospělosti vyústí v nevhodné chování a to nejen v kritických situacích. Štěně musí získat zdravou důvěru k věcem, situacím, různému prostředí, zvířatům i lidem, i když se jedná o psa, který bude mít za úkol hlídat dům apod.. Právě výborně socializovaní jedinci, znalí i reakcí a chování lidí, jsou nejlepšími hlídači, protože je nic nepřekvapí a jsou si vědomi své neohroženosti.
Jestliže se štěně bojí a má snahu utéci, je nutné nenásilně a s citem pro vzniklou situaci štěně přesvědčit, že to, čeho se bojí, je jeho "přítel" - nic mu neudělá. Vždy se chovejte k věci, situaci apod. (ať je reakce štěněte jakákoliv) s naprostou samozřejmostí - "jako by se nic nedělo". Nikdy psa neuklidňujte a neberte do náruče jen z důvodu, aby jste ho utišili, stejně tak je krajně nevhodné zvyšovat hlas či štěně trestat. Protože potřebujeme, aby pes vše kolem bral jako "samozřejmost k životu patřící", musíme se chovat tak, jak by jsme chtěli, aby se choval náš pes. Díky chlácholení či křiku se štěně jen utvrdí v tom, že jeho obavy jsou na místě, neboť i jeho páníček se nechová "normálně".
Špatnou (byť pochopitelnou) reakcí majitele psa, kterého něco vystrašilo, je také rychlé vzdálení se od "dané věci", či naopak nucení psa se "toho" dotknout. Zde platí staré známé: "ideální je zlatá střední cesta". Pokračujte tedy tak, jak jste měli původně v plánu a chovejte se zcela přirozeně. Pokud se štěně vzpírá a nechce jít nebo naopak chce jít rychleji apod., nebojte se použít i silnější zatáhnutí za vodítko. Jakmile se pes uklidní, můžete ho "zběžně pohladit", ale nikdy jej důrazně nechvalte či neodměňujte, aby nepochopil, že se opravdu "něco hrozného dělo". Daleko vhodnější je hra se štěnětem, kterou však musíte praktikovat častěji, než jen v momentě, kdy štěně překonalo (či překonává) strach.
Jestliže má štěně snahu očichat si věc, které se bojí, dejte mu čas a umožněte mu to. Každopádně je nutné si uvědomit, zda se nejedná o věc, která mu může ublížit (nastartovaná motorka - pozor na horký výfuk, štěkající pes za plotem - hrozí pokousání štěněte). Stále mějte na paměti - žádná špatná zkušenost, protože se z vašeho psa má stát vyrovnaný, kamarádský, ale zároveň neohrožený jedinec.
Přesto i u "špatných zkušeností" existují výjimky. Ty se vztahují spíše již k výchově, kdy štěně chce udělat to co nesmí. Jako špatnou zkušenost je možné považovat např. rozběhnutí se za kočkou - prudké škubnutí za vodítko = špatná zkušenost, požírání odpadků z trávníku - zarachotí vedle něj odhozený svazek klíčů či plechovka s kamínky = špatná zkušenost. Za špatnou zkušenost není možné považovat ani např. zavírání psa do kotce, protože i toto je zapotřebí psa naučit co nejdříve, byť se mu v něm zpočátku vůbec nelíbí.
Seznamujte - nechejte hladit své štěně nejen lidmi různého věku (je však vhodnější nepodporovat přílišné mazlení s nimi a krmení dobrotami, což by mohlo vést k obtěžování každého kolemjdoucího a u některých jedinců i k narušení silné vazby psa a jeho pána), ale také vyhledávejte z důvodu seznámení a dovádění podobně stejně stará štěňata a hodné dospělé psy. Pokud je váš psík maličký a tenkých kostí, nezapomeňte na přílišnou hmotnost některých dospělých psů, se kterými si má váš psík hrát, aby nebylo ohroženo jeho zdraví. Vyhledávejte místa s koncentrací různých domácích a hospodářských zvířat a případně za pomocí vodítka usměrňujte jeho chování.
Choďte do lesa, aby se vaše štěně seznámilo s pachem divoké zvěře a naučilo se, že i v lese se musí ovládat a být ovládáno. Nevynechejte různé nádražní haly, panelové domy, výtahy, jízdu autem, autobusem, vlakem, postupně vyhledávejte místa s větším a větším počtem sem a tam se pohybujících lidí, samozřejmostí je návštěva u veterináře, ale také uvázání štěněte na malou chvilku u obchodu, zvedání do náruče i "cizí" osobou…, doslova vyhledávejte nové a nové věci a situace, aby v pozdějším věku nemohlo vašeho psa nic zaskočit. A hlavně nezapomeňte, že čas letí, a že ze štěněte velice rychle vyroste dospělý pes.
Důležité pro zdárný vývoj štěněte, jeho ovladatelnost a vazbu na svou rodinu, je volný pohyb bez vodítka. Jistě na první pohled vypadá složité skloubit připnutí štěněte na vodítko a seznamování s novými věcmi a situacemi a volný pohyb štěněte bez vodítka. Ovšem není to až tak těžké, jen je nutné mít alespoň trochu cit pro situaci a štěněti se opravdu věnovat - nespustit z něj oči. Využívejte této nutnosti volného pohybu co nejčastěji, ale pouze v místech, kde si to můžete dovolit, kde štěněti nehrozí nebezpečí a kde již štěně alespoň jednou či dvakrát bylo a nemůže se ničeho vylekat. Každopádně denní poměr volného pohybu štěněte (nepočítaje volný pohyb v bytě či na zahradě!) a jeho vedení na vodítku by měl co do množství mluvit ve prospěch volného pohybu!

Jedeme si pro štěňátko



Tento článek pochází z těchto stránek zde.

K chovateli jedeme pro štěně v raních hodinách,aby se trochu zadaptovalo s novým prostředím. První den nezveme žádné známé, aby se pejsek řádně seznámil se svou novou smečkou. Necháme ho, aby se seznámil se svým okolím sám, do ničeho ho nenutíme, ukážeme mu pelíšek. Ani první den nesmí na místa, která bude mít zakázána. Asi po hodince, když už vypadá že se trochu zžilo s novým prostředím na pejska zavoláme jménem a ukázáním jídla ho nalákáme k misce, kam jsme mu mezitím připravili baštu. V prvních dnech se snažíme předložit stejné jídlo jako podával chovatel. Když pejsek vykonává loužičku na nesprávném místě, vezneme ho, káravě okřikneme a odneseme na jeho venčící místo. Pokud stěně bude první noc neklidné, neberte si ho do postele, ale naopak se přestěhujte k němu.
Další den už můžeme začít pomalu s výcvikem, kdy nejprve psa učíme na jméno. Připravíme si nějaké dobroty, ukážeme je štěňátku, zavoláme na něj jménem a přes pamlsky jej lákáme k sobě. Když přijde, pochválíme a odměníme ho a součastně mu stlačujeme zadeček, aby si sedl. Příště ho můžeme obdobným způsobem lákat na hračku a za odměnu si s ním pohrát. Když pejsek radostně přichází, slyší-li své jméno, dáváme za jméno povel ke mně. Později psa učíme na povel sedni - postavíme se čelem ke psu, dáme povel sedni, můžeme si pomoci pamlskem či hračkou, kterou mu držíme za hlavičkou tak, aby ho to nutilo zaklonit hlavu, druhou rukou mu stlačíme zadeček a opět následuje veliká pochvala. Pokud pes ovládá i povel sedni, můžeme začít povel lehni. Předstoupíme před psa a dáme povel sedni, pak vezmeme pamlsek či hračku a položíme jí na zem před psa za povelu lehni, zadeček přidržujeme u země, aby se pes nezvedl. Povely učíme pomalu, aby si je pes dobře zažil, nemá cenu ho učit vše naráz. Na výcvik máte spoustu času a je dobré jednotlivé cviky každý den opakovat. Pamatujte, že v tomto věku je to výchova hrou, takže psa netrestáme a nedáváme povely, pokud si nejsme jistí, že pes cvik provede. Učíme ho cviky, když jsme sami a není v dohledu nic, co by mohlo rozptylovat jeho pozornost. Netrápíme ho dlouho pokud cvik splní, neopakujeme ho, aby se pes na cvičení těšil.

Výchova štěňátek

Tento článek pochází z těchto stránek zde

Příchod do nového domova: Výhodné je domluvit si odběr štěněte na ráno nebo na dopolední hodiny. Především můžeme strávit celý den s novým přírůstkem do rodiny a řádně ho prozkoumat. I štěně má celý den na to, aby se seznámilo s novým prostředím, zvyklo si na nové pachy a novou smečku, což oceníme obvykle v noci. Potrvá několik dní, než si zvykne na nové prostředí, nový domov a hlavně na nové lidi. Odtržení od své psí rodiny štěně ponese mnohem lehčeji, bude-li mít ve svém košíčku pokrývku, která si ještě udržuje pach jeho matky a sourozenců. Během prvního týdne výchovy k čistotnosti a k stanovení zásad chování budete pro svého čtyřnohého chráněnce potřebovat mnoho času. V prvním období potřebuje mladý psík mnoho klidu, ale je-li právě vzhůru, musíte být také vy dostatečně čilí a ostražití. Mezi osmým a šestnáctým týdnem života se kladou základy úspěchu nebo neúspěchu výchovy štěněte. Buďte jemní, ale také důslední. Musíte už od prvého dne stanovit pevná pravidla hry, zřetelné povely pro jednotlivé úkony a také jasné postavení všech ke "smečce" patřících lidí vůči štěněti.
Čím více pobýváme se štěnětem i s dospělým psem, čím více se mu věnujeme, čím více k němu hovoříme atd., tím více je nám oddán. Při každé příležitosti štěně i psa pohladíme. A když se v pocitu příjemnosti a z vděčnosti k nám tulí, hladíme jej po hlavě, po hřbetě od hlavy k ocasu, šimráme jej za ušima, na kořenu ocasu nebo jej jemně poplácáme. Naše laskání musí ve psu vzbuzovat příjemné pocity, nikoliv bolestivé. Proto naše laskání musí být vždy jemné a něžné. Když k nám přijde pes o své vůli a tlačí se k nám v touze po laskání a po teple naší ruky, musíme jej pohladit, i když nám jeho lysání z nějakých důvodů v tom okamžiku není zrovna vhod. Pochvalou neskrblíme, psa chválíme za každý jen poněkud uspokojivý výkon. Nestačí však chválit jen až po výkonu, nýbrž musíme umět pochválit již při prvních náznacích provedení žádaného výkonu. Tak např.- přivoláváme psa, který běží k předmětu, jež upoutal jeho zájem. Jakmile uslyší náš povel, zarazí se v běhu. Nevíme ještě, zda poslechne, ale již v tom okamžiku jej pochválíme. Pochvala, která vždy doprovázela přibíhání psa, zapůsobí. Pes se otočí a běží k nám. Přirozeně jej znovu povzbuzujeme chválením. Neuškodí, jestliže odměníme výkony svého psa pamlskem, zejména jestliže poslechne, i když na něj působí silnější rušivé podněty. Nicméně nesmíme být zase v rozdávání pamlsků příliš štědří. Pamlsek by ztrácel svoji účinnost i význam. Skloníme-li se ke štěněti, začne na nás vyskakovat a bude se snažit olíznout nám obličej. Neboť olíznutím tlamy vůdce smečky ve volné přírodě projevují členové smečky svou podřízenost. To je vrozeno každému psovi a projevuje se již u štěněte.

Čistotnost: Berte štěně ven hned po probuzení a po jídle a kromě toho vždy, když je neklidné. Když štěně vykoná svou potřebu na správném místě, nadšeně je pochvalte. Když se mu v bytě stane malér, v žádném případě je nesmíte trestat jinak než slovem "Fuj", všechny tresty, které štěně postihnou jindy než bezprostředně po činu jsou škodlivé. Hned je vyneste ven a pokud se zde vyvenčí, pochvalte je. Venku pro štěně najděte chráněné místo. Ideální je rychle dosažitelný kout zahrady. Vyhledejte však několik různých míst, aby psík neměl dojem, že může svou potřebu vykonávat jen tady a nikde jinde. To by pak vedlo ke zvyku a na vycházce jinou cestou by se štěně nevyvenčilo, zato doma by potom vyrobilo loužičku.

Setkání s jinými zvířaty: Je důležité, aby štěňata získala při setkání s jinými zvířaty dobré zkušenosti. Jsou zvědavá takže jdou důvěřivě ke každému jinému stvoření. Pokud je mírumilovné, je to dobrý předpoklad oboustranné snášenlivosti, která se někdy může vyvinout i v přátelství. V každém případě se zvířata musí k sobě přibližovat klidně, pomalu a bez lidského zásahu. Pokud zvířata společně bydlí v domě, je velkou výhodou, když jsou obě mladá a oběma se dostává stejně pochvaly, pamlsků a mazlení, takže mezi nimi nevzniká žádné soupeření. Neberte štěně do náručí, když se na ně rozeběhne jiný pes. Dospělí psi jsou vůči štěňatům ohleduplní. Ani velký a málo přátelský pes štěněti nic špatného neudělá. Leckdy naopak mladý psík zneužívá dobromyslnosti svých dospělých příbuzných. Vzácnou výjimkou jsou někteří psi, kteří se následkem nedostatku styků s jinými zvířaty v období socializace nenaučili správným vztahům k sobě rovným zvířatům. Tito psi znamenají pro vaše štěně skutečné nebezpečí. Pokud není pes naprosto poslušný, nepokoušíme se ho přivolávat, při seznamování s jinými zvířaty. Neposlechne-li, trpí tím poslušnost. Poslechne-li však a běží k nám, považuje druhé zvíře toto vzdalování za projev strachu. Doběhne a popřípadě napadne našeho psa.

Je daleko lehčí přivyknout mladou kočku na psa v domě, než naopak. Dospělá kočka si často vymáhá od štěněte respekt.

Procházky: Mladý pes musí mnoho běhat. Dlouhé tratě by jej však mohly zpočátku příliš unavovat. Plně zatěžovat jej můžeme teprve ve věku půl druhého roku, protože tehdy je úplně dospělý. Vycházky při kole jsou pro psa rozptýlením a možností získat nové podněty. Pes držený pouze na zahradě časem otupí. Má-li pes dostatek pravidelného a vydatného pohybu, je i v městském bytě spokojen. Dospělý ohař dokáže běžet při kole 20 km, aniž by byl unaven. Výška 150-180 cm a dálka 250-320 cm není pro něho žádnou překážkou. Přirozeně dospěje k těmto výsledkům postupně a ponenáhlu. Pro každého psa je však skákání vždy potěšením. Lépe je jít se štěnětem denně třikrát na kratší procházku, než jednou na procházku dlouhou. Při dlouhotrvající procházce se může příliš unavit, i když vsouváme chvilky odpočinku.

Povely: Pes má výborný sluch. Není proto důvodu, abychom na něho křičeli nebo silně pískali. Dáváme-li povely hlučné, příliš hlasité nebo pískáme-li na psa silně, nedocílíme tím, že by nás spíše poslechl. Vychováme psa k nedoslýchavosti a nepozornosti. Pes si osvojí tzv. tvrdý apel. Povely neopakujeme, neboť čím úporněji zacházíme s povely, tím více si zvyká pes na jemný apel. Pes má poslechnout na prvý povel, na prvý pokyn, na prvý hvizd. Při nácviku dáváme tišší a tišší povely. V dalším vývoji výcviku stejně přecházíme k nahrazování slovních a sluchových povelů povely zrakovými. Praktickým opakováním cviků poslušnosti a používáním jich při procházkách docílíme posléze naprosté poslušnosti. Nikoliv křičením, bitím a tresty. Z ustanovení zkušebního řádu pro zkoušky ohařů se počítají za chybu příliš hlasité rozkazy, časté opakování rozkazů a neochotné a váhavé plnění rozkazů. Pes, který se nedá z jakýchkoliv důvodů připnout, nebo který se vymkne z vlivu svého vůdce a nevrátí se do deseti minut, vylučuje se z dalšího zkoušení.
Cvičení ukončíme, jestli-že pes nový cvik správně podal. Jde-li při tom o nácvik cviku, který mu činí potíže, spokojíme se i s méně dokonalým provedením. Ukončení cvičení s pochvalou představuje v tomto případě odměnu za ochotu, s níž náš pes cvik vykonal. Cviky již naučené, které ve cvičení pouze opakujeme, necháme vykonat jen jednou, pokud ovšem je výkon správný. Za každý slušnější výkon psa chválíme, občas jej za obtížný výkon odměníme pamlskem. Své požadavky nepřepínáme, musí být úměrné fyzickým a duševním schopnostem psa. Ochotu k práci potlačujeme právě zbytečným opakováním výkonu, který pes správně podal, prodlužováním doby cvičení, unavováním psa cvičením a přepínáním svých požadavků tak, že nejsou v souladu se stupněm výcviku a s fyzickými a duševními schopnostmi psa, jakož i stupněm výcviku, nároky stupňujeme ponenáhlu. Tím vším psu znechucujeme práci. Když pak nepodá výkon takový, jak si to právě představujeme, začneme jej donucovat, případně i trestat. To je ovšem značně chybný postup. Výkonu sice docílíme, ale je to výkon bez zájmu a bez radosti.
Se psem nezacházíme hrubě. Čím méně psa trestáme, tím větší vliv na něho trest vykoná. Ale když již musíme psa trestat, tedy vždy ihned po činu. Nikdy nelákáme k sobě psa lichotivými slovy, ukazováním pamlsku apod. proto, abychom jej dostali do své moci a pak potrestali. Když již chceme psa potrestat, raději jej napřed uvážeme, aby se předešlo tomu, že by pes pomyslil raději na útěk. Když psa uvážeme, netrestáme jej již, ale připravíme obdobnou situaci, abychom jej mohli potrestat při činu. Nejsme-li si jisti, zda chování psa zasluhuje potrestat, raději psa netrestáme. Jeho chování však pomineme mlčením. Když se pes, který štval zvěř vrací, přivoláme ho, při přibíhání jej povzbuzujeme a když přiběhne, přijmeme ho jako obvykle, tj. pochválíme jej a pohladíme. Pes musí i v takových výjimečných případech upevňovat svou zkušenost, že se mu po přiběhnutí nestane nic zlého. Poslechl přece na zavolání. Nevíme-li určitě, kudy poraněná zvěř odběhla nebo odtáhla, ponecháme vůli psu, který svým nepředstavitelně dokonalým čichem dokáže sledovat stopu poraněné zvěře i po dlouhé době, až ji dostihne. Je třeba, abychom umožnili psovi, aby žil pokud možno přirozeným životem a abychom neusměrňovali jeho život nevhodně, a proto nesprávně. Nechceme-li, aby se naše štěně zkazilo, musíme mu umožnit, aby poznalo nejen své prostředí, ale i bližší a vzdálenější okolí, aby přišlo do styku a poznalo lidi, věci i zvířata.


Oblíbené stránky


efauna. -Základy výcviku

Příprava psa na výstavy

21. listopadu 2008 v 22:57

Příprava psa na výstay

8.11.2008 13:14 | Výcvik psa

Pro někoho jsou výstavy zábavou, jiný je pokládá za velkou prestiž. A pro někoho jsou nutností, protože je potřebuje k uchovnění svého psa, aby mohl mít potomky s průkazem původu. Ideální je, když výstavy baví majitele i jeho psa. Vždy to tak ale není, a tak musí majitel svému psovi tento pobyt nějak zpříjemnit - věnovat mu více pozornosti, odměňovat jej více pamlsky nebo si s ním na klidnějším místě pohrát třeba s míčkem. Většina psů nepokládá výstavy za tak důležité jako jejich majitelé, a tak jim nezbývá nic jiného, než to tam nějak přetrpět. Výstavy jsou vhodné i pro ty, kteří se chystají svého psa uchovnit. Pejsek si tam zvykne na velké množství lidí i psů a na to, že ho prohlíží i cizí lidé. Ať jsme se rozhodli k výchově šampióna nebo nám stačí projít jen několik nutných výstav, měl by se náš pes naučit se slušně chovat v areálu výstavy i ve výstavním kruhu. Ideální je, pokud celý trénink můžeme sjednotit a zkoušet třeba na kynologickém cvičišti mezi ostatními psy a lidmi, kteří nahrazují rušnou výstavní atmosféru.
Navykání psa na prohlídku
Výcvik začínáme prohlídkou pejska na známém a klidném místě - v kotci, na dvoře nebo na zahradě. U štěňat a temperamentních jedinců je vhodné začít po vydatné procházce, nemusíme pak s nimi tolik zápasit. Nejdříve zkontrolujeme tetování v uchu (pokud ho tam má). Potom mu odhrneme pysky - tímto se kontroluje skus. Následuje otevření tlamy - jako když rozhodčí kontroluje úplnost chrupu. Pejsek se zpravidla těmto úkonům usilovně brání. Přístup proto musí být důsledný, ale ne hrubý. Pokud budeme denně trénovat, pejsek si rychle zvykne - zvlášť, když ho odměníme pamlskem (pochvala je samozřejmostí). Později můžeme přidat prohlídku celého těla. Pohladíme psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedáme tlapky. To proto, že hmatovou prohlídku celého těla dělají někteří rozhodčí u dlouhosrstých a silně osrstěných plemen, aby si ověřili stavbu těla. Když se nevycvičený pejsek s tímto na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně. Psa (samce) pak musíme naučit, aby přiměřeně snesl kontrolu varlat. U trpasličích a malých plemen všechny tyto úkony trénujeme na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat. Až tyto prohlídky pejsek spolehlivě zvládá, přizveme si na pomoc kamaráda "pejskaře", který bude dělat "rozhodčího" a všechny tyto úkony na pejskovi zopakuje. Ideální je, pokud můžeme pozvat méně známého kamaráda, kterého pes již považuje za "cizího".
Výcvik psa v pohybu
Na procházkách si někde najdeme klidné místo, kde budeme trénovat pohyb ve výstavním kruhu. Může to být místo v parku, hřiště, volné parkoviště nebo i naše zahrada. Psa tam učíme běhat klusem v kruhu, případně do trojúhelníku nebo v přímce (tedy od rozhodčího a zpět). Vedeme ho po levé straně tak, aby šel uvnitř kruhu. Trénujeme hlavně souhru se psem v tomto rychlém pohybu. Pes musí běžet lehce, radostně, nesmí nás vláčet (což se zejména projeví, když má v kruhu na výstavě před sebou konkurenta). Nesmí se otáčet, radostně skákat, natož napadat psy nebo rozhodčího. Všechny tyto projevy musíme důsledně potlačovat povelem "fuj" nebo "nesmíš" a trhnutím vodítka. Záleží na síle osobnosti psa. Potom pokračujeme opět v pohybu, můžeme použít povel "k noze", "jdeme", "pěkně" a podobně. Když se pejskovi do klusu nechce a táhneme ho za sebou jako hříšnou duši, musíme ho tiše, ale radostně povzbuzovat a následně chválit. Případně mu ukážeme jeho oblíbenou hračku. To vše probíhá samozřejmě v klusu. Při pohybu se vodí pejsek na tzv. výstavním vodítku.
Nácvik výstavního postoje
Před nácvikem pejska přiměřeně unavíme - třeba nácvikem pohybu v kruhu. Jakmile je náš pes náležitě vyběhaný, přivedeme ho doprostřed pomyslného kruhu a budeme cvičit výstavní postoj. Pes musí stát klidně, být pozorný, hlavu pěkně zdviženou. Při tom si vypomůžeme pamlskem nebo pískající hračkou. Hrudní končetiny jsou rovnoběžné. U pánevních končetin by měla být jedna z nich nakročená nebo obě rovnoběžné (záleží na zvyklostech daného plemene). Některá plemena se vystavují "volně" - pes musí umět zůstat stát před rozhodčím v předpisovém postoji bez zásahu majitele (i toto vyžaduje předchozí výcvik, aby pes pochopil, jak má tento postoj vypadat). Jsou však i plemena, která se přímo před rozhodčím do výstavního postoje upravují - "staví" (majitel při předvádění pejska přidržuje). Jorkšírský teriér patří k plemenům, která se vystavují na podstavci. Tento podstavec je obvykle pošitý červenou látkou (červená barva je typická pro toto plemeno). Pejsek na podstavci stojí, přičemž je majitelem přidržován výstavním vodítkem v oblasti krku a druhou rukou se mu drží ocásek ve vzpřímené pozici. Při postoji by měl pejsek mít rovná záda. Výstavní postoj je nutné trénovat denně v různém prostředí i bez předchozího pohybu v kruhu.


GROOMING - AUSTRALSKÝ OVČÁK
autoři Martina a Martin Švecovovi


Výstavy psů -přehled výstav pořádaných u nás i v zahraničí-odkazy na stránky

21. listopadu 2008 v 8:34 Výstavy

The Westminster Kennel Club 2011 - australian shepherds

CMKU





Jak chovat vlastní štěňata?

21. listopadu 2008 v 8:30 Chovatelství-jak na to


Nejdříve si musíme pořídit chovatelskou stanici a to i v tom případě, že máme jen jednu fenu a chceme jen jedny štěňátka. Podáme žádost na ČMKU, vymyslíme si 6 názvů s kterých FCI vybere jeden, který nemá nikdo jiný. Než nám FCI chovatelskou stanici schválí trvá asi 3 měsíce a registrace stojí okolo 1800,- Kč.
Mít štěňátka stojí mnoho času, peče i peněz. Pokud máme uchovněnou zdravou fenu, v dobře kondici, zvážíme všechna pro a proti, mužeme začít uvažovat o štěňatech. Myslím, že by každý měl vybírat případného otce opravdu důkladně. U mě je na prvním místě zdraví, pak práce a snažím se i o co nejlepší exteriér, skloubit všechno dohromady je opravdu těžké. Nemám ráda příbuzenskou plemenitbu (párování na sebe příbuzných zvířat) proto jezdím krýt do zahraničí. Mám menší pravděpodobnost zdravotních problémů, na úkor exteriérově stejných jedinců. Přesto si myslím, že zdraví by mělo být na prvním místě a že minimálně na rodokmenu, by se neměli vyskytovat stejní jedinci. Najít takového psa chce opravdu hodně úsilí, protože v ČR je jen málo takových jedinců. Cena za krytí v ČR je obvykle rovna ceně jednoho štěněte, v zahraničí je cena vyžší.
Fenu nechávám před krytím zkontrolovat na veterině a poradím se, zda je vhodné fenu krýt. První krytí doporučuji mezi 2-3 rokem, myslím že by při prvním krytí fena neměla být mladší 2 let a starší 5 let. Mezi dalšími vrhy by měl být rozestup nejméně rok a fena by měla být opět ve skvělé formě. Já krmím celý život fenu kvalitním krmivem, ale alespoň do 1,5 roku věku a před štěňatama, při štěňatech a po štěňatech než se fena dá opět do pořádku, bysme neměli na kvalitním krmivu šetřit.
Když konečně najdem vhodného psa, necháme si ho schválit od poradce chovu, nebo můžeme nechat výběr psa i na něm.Měli bysme si ale pak ověřit, zda nám pes vyhovuje. Když fena začne hárat, pokud si nejsme jisti přesně správným dnem, necháme si to zjistit. Např. v laboratoři v Praze v LabVetu v Holešovicích. Správný den se rozjedeme za psem. Je vhodné se s majitelem psa domluvit na překrytí po 24 hodinách. Někdy 25 den je vhodné jít na sono, abychom zjistili, zda fena opravdu štěňata očekává. Počet štěňat veterinář nepozná, ale aspoň víme, zda fena štěňata čeká či ne. Během těhotenství feně dopřáváme dostatek pohybu, ovšem nepřetěžujeme ji, nenecháme jí skákat, a dbáme aby jí neublížili jiní psy.
Zhruba od 3 týdne feně zvyšujeme dávky a dáváme jí energičtější krmení, postupně až na dvojnásobek dávky. Má fena snědla až trojnásobek dávky, ale měla 10 a 11 štěňat a mnoho pohybu. Přesto po porodu byla hubená, prostě to musíme buď sami rozpoznat, aby fena měla optimální přísun krmiva, nebo se poradit s veterinářem. Pokud fena není extrémě žravá, necháme jí sníst co sní. Já fenu mám na PROFormence Adult, postupně přecházím na PROFormence Power a po porodu se mi osvědčila ještě energičtější PROFormence Puppy, kterou krmím i štěňata. Okolo 3 měsíce štěňat přecházím na PROFormence Puppy Large Breed.
Zhruba měsíc před porodem zbudujeme feně ohrádku pro ní a pro štěňata. Rozměry cca 2 x 2 m, výška tak 1 m. Jedna strana musí jít otvírat, aby fena měla do "porodnice" kdykoli přístup. Já nechávám jednu stranu volnou s tím, že dle potřeby zvyšuji velikost ohrádky. Po obvodu dáme cca 10 cm od země a stěn tyče, které feně zabrání přitisknout se úplně ke stěně a tím zalehnout štěně. Když se blíží termín porodu, měla by být fena trvale s někým doma, aby se mohlo feně pomoci, když by přišly nečekané komplikace. Fena rodí zhruba 57-65 den po nakrytí. Mezi jednotlivými štěňaty bývá nestejně dlouhá pauza, neměla by však být delší než 2 hodiny. Má fena bývá tak týden před porodem neklidná. Také před a při porodu klidně pije a jí, ikdyž to nebývá obvyklé.
Z feny nejprve vyjde voda a pak štěně v bláně (i když to nebývá pravidlem), je důležité, aby fena štěně co nejdříve zbavila blány, omyla ho (olízala), překousala mu pupeční šňůru a štěně bylo dáno ke struku, aby se mohlo napít. Pokud fena z nějakého důvodu něco neudělá, pomůžeme jí štěně zbavit blány, osušíme ho, přetrhnem pupeční šňůru, (!nikdy ji nestříháme, štěně by mohlo vykrvácet! upižláme ji nehtem nebo speciálními nůžkami).
Asi 3 hodiny po odrození posledního štěněte vezmeme fenu na kontrolní sono, klidně to počká i do rána, ale je vhodné ho udělat.
Tak 3-4x denně po štěňátkách uklidíme pelíšek. Mezi 3-4 týdnem začínáme přikrmovat, záleží však na množství štěňat a kolik má fena mléka. Jinak musíme dříve. Já začínám přikrmovat mlékem pro štěňata, používám Royal Canine (dá se i od Fitminu). Po zhruba týdnu začnu přidávat granule PROFormence Puppy, ze začátku je máčím a rozmixuji v psím mléce. Začínám dávat štěnatům i vodu! Pokud štěňata novou stravu dobře snáší, začínám je zvykat na maso. Začínám na rozmixovaném syrovém zadním hovězím, chce to opravdu kvalitní, aby si z něho štěňata nepřinesla nějakou nemoc. Postupně do masa přidávám zeleninu a rýži. Výsledně je denní skladba jídelníčku takováto:

cca 07.00 h PROFormence Puppy
cca 12.00 h PROFormence Puppy
cca 17.00 h tvaroh (nebo jogurt) s ovocem a převařenýma ovesnýma vločkama
cca 22.00 h maso (do masa přidávám vápník), zelenina, rýže
Když jsou štěňata starší, dávám granule suché a s hovězího masa přecházím na kuřecí.
Štěňata krmím jak granulemi tak vařeným, aby se nový majitel mohl rozhodnout pro co chce a štěně bylo na obojí zvyklé. Kvalitní granule jsou postačující. Od 3 měsíců je však vhodné velká plemena krmit granulemi, které nejsou tak "nabušené" protejny a tuky, např. PROFormence Puppy Large Breed.


2-3 den - sekání ocásku
5-7 týden - tetování

Odčervení:

3 týdny Druntal Plus Junior
5 týdnů Druntal Plus Junior
při odběru mezi 7-8 týdnem dávám každému na odčervení Drontal Plus

Očkování:

6 týden
noví majitelé si naočkují štěně mezi 8-9 týdnem a 12 týden

20.11 2008 Doničku máme doma!!!

21. listopadu 2008 v 8:28 Aktuality
20.11.2008

Dnes jsme si jeli pro Doničku do Hostěnic,jeli jsme Martínek a já.S paní Živnovou jsme vyřídili nutné formality ohledně kupní smlouvya domluvy o dalším očkování,nafasovali jsme pytel krmiva a hurá do auta.Paní Živnová s Karamelkou nám zamávaly a už jsme jeli.Donička byla celou cestu moc hodná,zpočátku pomoho pár piškotů a pak Donna usnula.Když jsme přijeli k nám,provedli jsme Donnu domem a zahradou a pak si Donička hrála s Martinem a já jsem je u toho fotila.Pak přišel ze školy Ondra a nakonec Eliška,která si pozvala i své nejlepší kamarádky.Rozhodli jsme se,že vezmeme na chvilku Donnu ven a když jsem jako poslední zamykala dveře zjistila jsem,že Eliščiny klíče zůstaly venitř v zámku a že tudíž mými klíči nejde odemknout ani zamknout.Situace to byla zajímavá,Eliščiny kamarádky měly všechny věci u nás,my ostatní jsme taky byli jen nalehko.Naštěstí pomohli sousedi-jeden mi půjčil žebřík a já jsem se pokoušela dostat domů zahradou.To ale nevyšlo,protože všechna okna i dveře byly jako naschvál zamčené a zavřené,druhý soused mi napřed půjčil kartu,kterou jsem se pokoušela vymáčknout západku po vzoru zlodějů.Když jsem ale zjistila,že pro tuto profesi nemám talent,nechal mě ze svého domu zavolat zámečníka.Ten byl ochotný a slíbil přijet do desíti minut.Šla jsem tu radostnou zprávu říct dětem a zjistila jsem,že ten náš nejmenší Martin má asi talent opravdu na všechno,protože se mu mezitím podařilo nějakou tyčkou přes otvor poštovní schránky ty Eliščiny klíče vevnitř vyrazit a mými klíči už si v pohodě otevřeli.S radostí jsem zámečníka odvolala,všem zúčastněným poděkovala a Donička tímto měla první "venčení" za sebou:-).V každém případě pak doma hned usnula a spala skoro celé odpoledne:-)











Proč očkovat?

21. listopadu 2008 v 8:13 Očkování psů

Psi v ohrožení více zde


Se začínajícím létem vyrážejí lidé do přírody a berou s sebou své psí miláčky, děti mají dva měsíce prázdnin, městští důchodci tráví teplejší část roku na chatách. Majitelé psů využívají příležitosti a předávají svá zvířata do náhradní péče svých rodinných příslušníků.

Zvýšené riziko

Při procházkách na venkově mohou psi narazit na divoce žijící zvířata, a nakazit se nejen vzteklinou. Spousta nových pachových podnětů i fakt, že povely nepřicházejí od vlastního pána, přispívají k tomu, že pes, který právě narazil na stopu lišky, zajíce nebo zdivočelé kočky, bude s uposlechnutím na přivolání otálet. Proto je psy nezbytné očkovat proti vzteklině. Povinnost očkování je dána dokonce zákonem č. 166/1999 Sb. (hlava II, oddíl I, § 4, bod f) ze dne 30. 7. 1999 O povinnostech chovatelů psů a některých dalších zvířat držených v zajetí. Všechna tato zvířata, nejen psi, se musejí očkovat proti vzteklině ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok. Kočky se vakcinují pouze na vyžádání majitele. Vakcinace je tedy povinnost a hradí ji majitel zvířete.
Pokud chovatel tuto povinnost nesplní, může mu být podle § 71, odstavce 1a, bod 1 výše uvedeného zákona uložena veterinární správou pokuta až do výše 10 000 Kč, a za opakované porušení zákona lze uložit pokutu až 20 000 Kč.
Co je vzteklina
Vzteklina je neléčitelné virové onemocnění přenosné na člověka. Je to jediné očkování, které je pro psy povinné. Ze zákona musí každý majitel dát svého psa jedenkrát ročně přeočkovat proti vzteklině.
Onemocnění se přenáší slinami nakaženého zvířete, které se dostanou do rány nebo na sliznici.
Virus napadá nervový systém. Počáteční příznaky jsou změny v chování, požírání nestravitelných předmětů a výtok slin z tlamy. Později se zvíře stává neklidným a agresivním, mění se mu hlas, nemůže polykat a má horečku. Nakonec zvíře postupně ochrne a uhyne.
Žádná léčba pro toto onemocnění neexistuje a vždy končí smrtí zvířete.

Co je očkování

Očkování je spolehlivá ochrana proti mnoha infekčním onemocněním, která mohou být smrtelná. Proti některým se vakcinuje už dlouhou dobu, jiné vakcíny jsou teprve novinkou. Do vakcinačního programu lze zařadit kromě očkování proti vzteklině také lymeskou boreliózu, parvovirózu, psinku, koronavirózu, infekční hepatitidu, leptospirózu, rainfluenzi a tetanus - ten především v těch lokalitách, kde se onemocnění vyskytuje častěji.
První očkování štěněte se provádí mezi šestým až osmým týdnem věku. Do této doby je chráněno protilátkami získanými z kolostra (mléka feny po porodu) v prvních třech dnech svého života. Pouze u zvláště ohrožených jedinců v hromadných nebo nehygienických chovech lze už v této fázi aplikovat přímo protilátky, které jsou podobné těm, které štěně přijímá od matky. Po ukončení vakcinačního programu se už provádí tzv.udržovací očkování vždy jednou za rok.
Chovatel se může sám rozhodnout, u kterého privátního veterinárního lékaře si nechá zvíře vakcinovat. Provedení očkování se vyznačí do zdravotního průkazu psa a veterinář jej zaznamená také do seznamu majitelů psů.
Nežádoucí reakce
Nejčastější nežádoucí reakce je na látku, která vakcínu ředí, a také na vakcínu proti leptospiróze. Reakce může nastoupit asi půl hodiny až hodinu po očkování, kdy se v místě vpichu objeví mírné zduření v podobě malé bouličky, která se pohybuje s kůží. Časem se pomalu vstřebává.
Výraznější alergické reakce se mohou projevit otokem hlavy a krku, při kterém může dojít k zadušení, nebo se objeví celkové nervové příznaky a bezvědomí. Nutná je okamžitá odborná pomoc.
Očkování proti vzteklině chrání jak psa, tak člověka. Psa před nakažlivými nemocemi, které ho smrtelně ohrožují, člověka před nákazou získanou od psa, před pokutami za nedodržení zákona a před případným trestním stíháním, pokud by jeho pes nemocný vzteklinou pokousal člověka. Bohužel, někteří chovatelé si stále ještě myslí, že ušetří, když svého psa nenechají přeočkovat, nebo že se vlastně nemůže nic stát, když mají psa stále zavřeného na zahradě.
Paradoxně je tak hodně neočkovaných psů mezi módními drahými plemeny, honosícími se ozdobnými obojky, drahými oblečky nebo prvotřídním krmivem.

Pár rad na závěr

* Týden před očkováním by měl být pes odčervený, v okamžiku očkování by měl být bez zjevných příznaků nemoci - tedy bez teploty, nechutenství, průjmu nebo zvracení. Neočkují se háravé feny a psi léčení antibiotiky.
* Na většině hromadných akcích s účastí psů je vyžadováno minimálně očkování proti vzteklině, spíše však očkování rozšířené - ať už se jedná o školní výlet dětí s jejich psy, o sportovní kynologické závody, psí výstavy včetně voříškiád apod. Rovněž ubytování psa na přechodnou dobu v psím hotelu nebo penzionu je podmíněno příslušným zápisem v očkovacím průkazu.
* Štěně, které ještě nebylo očkované, by nemělo přijít do styku s cizími psy ani prostředím. Pokud u veterináře nejsou dvě čekárny (pro zdravé a nemocné psy), raději ho držíme na klíně.
* Po očkování by pes neměl být zatěžován. Chovatel musí dávat pozor, zda se neobjeví příznaky alergické reakce.
* Štěňata až do ukončení kompletní vakcinace nevodíme ještě 14 dnů do rizikového prostředí, jakým jsou cvičiště, výstavy a frekventovaná místa k venčení.

Různé

21. listopadu 2008 v 8:11 Různé

  • Odkazy na laboratoře:
- laboratoř na MDR1, která je mezinárodně uznávaná má pobočku i v Německu - http://www.vetmed.wsu.edu/

Schéma očkování štěňat a dospělých psů

21. listopadu 2008 v 8:07 Očkování psů
Schéma očkování štěněte
věkdruhoznačení
1. očkování8 týdnůpsinka, parvoviróza, coronavirózaD, P, (C)
2. očkování12 týdnůpsinka, infekční laryngotracheitida, parvoviróza, parainfulenza, leptospiróza (tetanus, lymská borelióza)D, H, P, Pi, L, (T, B)
3. očkování16 týdnůpsinka, infekční laryngotracheitida, parvoviróza, parainfulenza, leptospiróza, vzteklina (tetanus, lymská borelióza)D, H, P, Pi, L, R, (T,B)
Schéma očkování dospělého psa
ročněrok po očkovánípsinka, infekční laryngotracheitida, parvoviróza, parainfulenza, leptospiróza, vzteklina (tetanus, lymská borelióza)D, H, P, Pi, L, R, (T,B)

Očkování proti herpes viru..stránky ZDE

Vzteklina (R) :
Vzteklina je neléčitelné virové onemocnění přenosné na člověka. Je to jediné očkování, které je pro psy povinné. Ze zákona musí každý majitel dát svého psa jedenkrát ročně očkovat proti vzteklině.
Onemocnění se přenáší slinami nakaženého zvířete, které se dostanou do rány nebo na sliznici.
Virus napadá nervový systém. Počáteční příznaky jsou změny v chování, požírání nestravitelných předmětů a výtok slin z tlamy. Později se zvíře stává neklidným a agresivním, mění se mu hlas, nemůže polykat a má horečku. Nakonec zvíře postupně ochrne a uhyne.
Žádná léčba pro toto onemocnění neexistuje a vždy končí smrtí zvířete.
Proti vzteklině se očkuje poprvé nejdříve ve 3 měsících věku, není třeba přeočkování po 1 měsíci. Proti vzteklině se očkuje 1x ročně.
Psinka (D) :
Psinka je virové onemocnění, které se přenáší kapénkovou infekcí, tak jako např. chřipka.
Virus napadá a ničí bílé krvinky a tím oslabuje imunitní systém. U štěňat mladších 2 měsíců je toto oslabení trvalé a nevratné. Příznaky onemocnění jsou výtok z očí a nozder, kašel, namáhavé dýchání, vyrážka na břiše, zvracení, průjem a horečka. O 1-3 týdny později se mohou objevit nervové příznaky, jako poruchy chůze, křeče, poškození čichu, které může být i trvalé nebo náhlá slepota. Jedním z trvalých následků je i poškození zubní skloviny. Pokud se nakazí březí fena, virus se přenese i na štěňata. Může dojít k potratu, nebo úhynu štěňat po porodu.
Toto onemocnění je jen velmi těžko léčitelné. V 30-90% případů je smrtelné a často zanechává trvalé následky.
Proti psince se poprvé očkuje v 6-9 týdnech a provádí se 2 přeočkování v odstupu jednoho měsíce. Pak se provádí vakcinace 1x ročně.
Infekční hepatitida (H) :
Toto onemocnění způsobuje také virus. K nakažení dochází sežráním nebo vdechnutím infekčního materiálu.
Virus ničí hlavně játra a ledviny. Onemocnění se projevuje zvracením, průjmem, horečkou, kašlem, někdy žloutenkou, křečemi a zakalením oka.
Léčba onemocnění je komplikovaná a játra mohou zůstat trvale poškozená.
Proti infekční hepatitidě se poprvé očkuje ve věku 9-12 týdnů a přeočkování se provádí za 1 měsíc.
Parvoviróza (P) :
Parvoviróza je časté onemocnění hlavně štěňat. Obzvlášť vnímavý je k tomuto onemocnění rotwailer, dobrman, labradorský retriever, pitbull a německý ovčák. Původcem onemocnění je virus velmi odolný a rozšířený v prostředí. Pes se nakazí sežráním infekčního materiálu.
Parvoviróza se projevuje vodnatým průjmem, v kterém často bývá čerstvá nesražená krev. dalšími příznaky jsou zvracení a horečka. Zvláště u mladých štěňat dochází velmi rachle k dehydrataci a smrti.
Úspěšnost léčby tohoto onemocnění závisí hlavně na jejím včasném zahájení a věku psa.
Proti tomuto onemocnění se poprvé očkuje ve věku 6-9 týdnů a provádí se 2 přeočkování v odstupu 1 měsíce. Pak se očkuje 1x ročně. Důležitou roli u tohoto onemocnění hrají mateřské protilátky, protože nejzranitelnější jsou právě nejmladší štěňata. Fena by proto měla být očkována 2 týdny před nakrytím a případně v 2. polovině březosti inaktivovanou vakcínou.
Infekční laryngotracheitida psů = psincový kašel (Pi) :
Při tomto onemocnění nejdříve vdechnutý virus oslabí dýchací systém a pak dojde k infekci i bakteriemi, které dále komplikují průběh onemocnění.
Onemocnění se projevuje záchvatovitým kašlem, výtokem z nosu a očí a odmítáním potravy. U komplikovaných případů se může rozvinout zápal plic.
Průběh onemocnění obvykle není příliš těžký a dá se léčit. U některých psů se však onemocnění často opakuje a může dojít k chronickému poškození dýchacího systému.
Očkování se poprvé provádí ve věku 9-12 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Tato vakcína je obvzlášť vhodná pro psy často trpící onemocněním dýchacích cest. Zamezí jejich rozšíření z horních cest dýchacích do plic.
Leptospiróza (L) :
Leptospiróza je závažné onemocnění přenosné na člověka. Přenašeči tohoto onemocnění jsou hlodavci. K nakažení dochází hlavně vypitím vody kontaminované hlodavci. Může k němu však dojít i při potřísnění kůže močí nemocného zvířete.
Bakterie poškozuje hlavně ledviny a játra. Příznaky jsou zvracení a průjem, může být i s krví, žloutenka, tmavé zbarvení moče, mohou se vyskytnout i nervové příznaky a poškození očí.
Léčba tohoto onemocnění je velmi obtížná a i u lidí často končí smrtí. Úmrtnost u psů dosahuje 30-90%. Po uzdravení mohou zůstat trvale poškozeny ledviny nebo játra. Při léčbě musí být pes kvůli nebezpečí nakažení lidí hospitalizován.
Očkování se provádí poprvé ve věku 9-12 týdnů a je naprosto nezbytné přeočkování za 1 měsíc. Přeočkování je nutné i u dospělých psů, kteří jsou očkováni poprvé, nebo nebyli nikdy proti leptospiróze přeočkováni.
Lymská borelióza (B) :
Bakterie způsobující tuto infekci je přenášena krev sajícím hmyzem, u nás hlavně klíšťaty. Touto nemocí může onemocnět i člověk, ale nemůže se nakzit od psa, ale opět pouze od klíštěte. Pro toto onemocnění je typický výskyt v určitých oblastech a okres Příbram bohužel patří k okresům s vysokým výskytem nakažených klíšťat.
Borelióza se projevuje nejčastěji zánětem kloubů. Pes kulhá, klouby jsou oteklé a velmi bolestivé. Postižen může být jeden nebo několik kloubů. Může se vyskytnout i horečka, nechutenství, nervové a kožní příznaky.
Onemocnění se léčí dlouhodobým podáváním antibiotik.
Očkování se provádí od věku 12 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Doporučenou dobou pro očkování je únor, tak je hladina protilátek nejvyšší právě v době výskytu klíšťat.
Nezastupitelnou roli hrají antiparazitární prostředky odpuzující klíšťata, protože ta jsou přenašeči i jiných onemocnění, proti kterým zatím vakcína není.
Coronaviróza (C) :
Coronaviróza je průjmové virové onemocnění malých štěňat (hl. 6-9 týdnů), které je velmi nakažlivé. Zdrojem viru je trus nemocných zvířat a k nakažení dochází sežráním kontaminovaného materiálu.
Onemocnění se projevuje kašovitým až vodnatým průjmem a zvracením. Nebezpečná je pro malá štěňata rychlá dehydratace a druhotná bakteriální infekce, která může průběh komplikovat.
Onemocnění má obvykle lehký průběh a při včasné léčbě rychle odezní.
Očkování se provádí hlavně v ohrožených a oslabených vrzích ve věku 6-9 týdnů.
Důležitou roli hraje hygiena a izolace nemocných štěňat.
Tetanus (T) :
Tetanus je způsobován toxinem produkovaným bakterií, která infikuje hlavně hluboké a hnisající rány (např. kousné). Často jsou postižena štěňata při výměně zubů (3-7 měsíců). Bakterie se vyskytuje v půdě a ve velkém množství v koňském trusu. Nejvnímavější k infekci jsou němečtí ovčáci. Onemocnění se vyskytuje hlavně od června do listopadu. Tetanem může onemocnět i člověk, ale opět pouze když se bakterie dostane do hluboké nebo hnisající rány a není očkován.
Onemocnění se projevuje ztuhnutím svalů, topornou chůzí, změnou hlasu, postavením uší a jejich přiblížením k sobě, stažením ústních koutků dozadu a nakonec celotělovou křečí.
Úspěšnost léčby závisí hlavně na množství toxinu v těle a včasném zahájení léčby.Často je toto onemocnění smrtelné.
Očkování se provádí poprvé v 9-12 týdnech a přeočkování po měsíci. Pak se očkuje jedenkrát ročně.
Důležité pro předcházení tomuto onemocnění je včasné a řádné ošetření každé rány.
Obecné vakcinační schéma pro štěně:
1. očkování ve věku 8 týdnů D, P, (C)
2. očkování ve věku 12 týdnů D, H, P, Pi, L, (T, B)
3. očkování ve věku 16 týdnů D, H, P, Pi, L, R, (T,B)
Obecné vakcinační schéma pro dospělého psa:
1. očkování D, H, P, Pi, L, (T, B)
2. očkování za 1 měsíc D, H, P, Pi, L, R, (T,B)
Vakcinační schéma pro březí feny:
2 týdny před nakrytím přeočkování proti všem infekčním chorobám (hl. D, H, P)
během 2. poloviny březosti lze přeočkovat inaktivovanou vakcínou proti parvoviróze
Nikdy neočkovat březí fenu živými vakcínami!
Nežádoucí reakce na vakcinaci:
Nejčastější nežádoucí reakcí je mírné zduření v místě vpichu. Jedná se o tvrdší bouličku, která se pohybuje s kůží. Časem se pomalu vstřebá, v některých případech může drobné zduření přetrvávat. Jedná se pouze o kosmetickou vadu.
Alergická reakce na vakcinaci. Nejčastěji vyvolává tuto reakci ředidlo ve vakcíně nebo vakcína proti leptospiróze. Objevuje se asi půl hodiny až hodinu po očkování a projevuje se otokem hlavy a krku. Při výrazném otoku krku může dojít k zadušení a proto je nutné ihned navštívit veterináře.
Anafylaktická reakce je nejzávažnějším druhem reakce na očkování, ale vyskytuje se velice zřídka. Objevuje se do 15 minut po očkování, takže pokud je jí obáváte u Vašeho psa, můžete těchto 15 minut počkat u nás v čekárně a až pak jít v klidu domů. Při této reakci se u psa objevují nervové příznaky a upadá do bezvědomí. Nutná je okamžitá odborná pomoc.

Chovatelské stanice a osobní stránky australských ovčáků

19. listopadu 2008 v 2:18 Chovatelské stanice AUO

Osobní stránky australáčků:






23.09.2008 narození australáčka Donna Mladá Živa

19. listopadu 2008 v 2:17 Aktuality

Donna

Dne 23.9.2008 se narodilo fence australského ovčáka Karamelce 5 štěňátek.Jedno z nich je naše Donna.Zatím je ještě u maminky v Hostěnicích,ale už se nemůžeme dočkat,až bude u nás doma.




Donička miminko.



Donička 1 měsíc.




Donna 6 týdnů






Tatínek Czukan z chovné stanice Od Diamantové řeky



Maminka Karamelka z chovné stanice Mladá Živa.



Psí rodinka z 18.9.2008

Australský ovčák-o plemeni

19. listopadu 2008 v 2:12 Australský ovčák
Australský ovčák
Indiáni tyto psy nazývali "psi s očima duchů", pro jejich zajímavou barvu. Australští ovčáci byli také mezi psy, kteří pomáhali záchranářům po útoku na WTC v New Yorku v září 2001 (v sutinách cítí člověka až na 30 m).
Popis
Velikost feny v kohoutku: 46 až 54 cm
Velikost psa v kohoutku: 51 až 58,5 cm
Váha: 18 a 28 kg
Plemeno: FCI skupina I. - Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 - Ovčáci, bez pracovní zkoušky.
Číslo standardu: FCI č. 342
Země původu: USA
Oficiální zkratka v ČR: AO
Další názvy plemene: Australian Shepherd Dog, aussie

Australský ovčák je silný, robustní pes s obdélníkovou stavbou těla. Průměrná výška v kohoutku u psa je 51 až 58,5 cm a u fen 46 až 54 cm. Váha bývá mezi 18 a 28 kg. Hlavu má silnou, suchou, vyváženou k tělu, černý nebo hnědý nos, mandlové oči, které můžou být hnědé, modré, jantarové, ale i dvoubarevné a trojúhelníkovité uši, které mohou být překlopené i visící. Hřbetní linie je rovná, silná, hrudník hluboký, avšak ne široký. Žebra jsou dobře klenutá a břicho mírně vtažené. Ocas je rovný. Srst je jemná, lesklá a může být rovná až lehce zvlněná. Hustota podsady se mění s ročním obdobím, srst však vždy dobře chrání před vodou a chladem. Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je 12 až 14 let.

Historie
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak Australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své "malé modré psy", potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že Australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl Australský ovčák ve 20. století, díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.

Charakter
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá první místo ve výši IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, a při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, a vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, psích sportech, canisterapii, ale i v záchranářských složkách.

Péče
Toto plemeno je zatížené některými genetickými vadami, které se mohou, ale nemusí projevit. Jde především o nemoci očí, dysplazii kyčelního kloubu a epilepsii. Srst stačí vyčesávat jednou za týden, v době línání častěji. Australský ovčák potřebuje časté vycházky a hodně pohybu, takže je vhodné sebou brát něco na aportování, protože je to přirozený aportér. Obecně se dá říci, že potřebuje, abyste se mu věnovali několik hodin denně, ale není to tak, že s ním musíte několik hodin běhat. Potřebuje být hlavně ve vaší přítomnosti-klidně vydrží stočený na gauči celé odpoledne, pokud jste s ním. Ale pohyb je mu vlastní a taky potřebuje zaměstnat hlavu. Pokud s ním nebudete celé dny nic dělat, najde si brzy zábavu sám a dokáže během chvilky poničit bytové zařízení. Není ale dobré chovat ho v kotci, protože prostě potřebuje kontakt s rodinnou. Je ideálním rodinným společníkem, miluje rodinné výlety, rád si hraje s dětmi, rád poslouchá a rychle se učí, takže má výborné předpoklady pro různé kynologické sporty - agility, obedience, frisbee, dog treking, tanec se psy a mnoho dalších. Je skutečně všestranný a vhodný pro aktivní lidi, je výborným společníkem.

Standart v obrázcích ZDE.

Zdraví a genetika v chovu australských ovčáků


Jakou barvu mohou mít štěňátka australského ovčáka?Jsou to red trikolor,black trikolor,red merle a blue merle.Jaké kombinace z jakého spojení mohou vyjít a co je pro chov australských ovčáků důležité i z hlediska zdraví se dozvíte na těchto stránkách Zdraví a genetika ao.




Standart a možné zdravotní komplikace plemena australský ovčák

  • FCI uznané plemeno (27.4.1996) pod číslem 342 - česká verze zde
  • Australian Shepherd Club of America (ASCA) zveřejnil platný standard dne 15.1.1977 avšak klub existuje od roku 1957
  • AKC uznal Australského ovčáka 14.5.1991 ale v platnost vzešel 1.1.1993
  • hodně informací o zdraví,genetice a standartu je také na stránkách ZDE
  • Databáze australských ovčáků na stránkách KCHBO ZDE
O rozvoj současné podoby plemene Australský ovčák se nejvíce zasloužila organizace nesoucí název Australian Shepherd Club of America (zkratka ASCA), která vznikla díky skupině nadšenců pro toto plemeno v roce 1957. V USA je tato organizace (obdoba jako u nás chovatelský klub) jedna z největších pro jedno plemeno. Zabývá se nejen registrací chovu, vydáváním ASCA rodokmenů, ale věnuje se významně také programu zdraví psů, agility, obedience, pasení, práci s juniory i seniory . Má i mnoho dalších, velmi významných aktivit spojených s tímto plemenem! V roce 1971 skupina odborníků ASCA vytvořila standard plemene, který bez velkých změn platí v této organizaci do dnes. V roce 1985 se část členů ASCA rozhodla pokusit se, aby plemeno Australský ovčák bylo také uznáno AKC (American kennel club), který je jako jediný právoplatným a uznávaným "partnerem" pro naší FCI organizaci, která zastřešuje chov psů v Evropě. Proto všichni chovatelé AUO, můžeme být vděčni, že se to podařilo a v roce 1991 mohl vzniknout standard AKC pro plemeno Australský ovčák. Ten byl pak později v obdobném znění dne 24. 7. 1996 převzat z AKC a plemeno AUO bylo uznáno jako prozatimní plemeno FCI se standardem číslo 342. Takhle to platilo 10let a až v letošním roce, na zatím posledním zasedání předsednictva FCI při světové výstavě v Mexiku, bylo dne 20. 6. 2007 plemeno Australský ovčák uznáno FCI za právoplatné.




Zápis ze schůze AUO 18.9.2010

Přítomni: Zuzana Hodová, Hana Babová, Bohumila Huňková, Lucie Gogolová, Lenka Kuželová, Ivana Šarochová, Alena Šimková, Lenka Koláčková, Lucie Abrahamová, Eva Rokosová
zápis dělá: Tomáš Rokos

Koláček zastupuje manželku ... SCHVÁLENO ( 10-0-0 )
dcera Koláčka přítomna ... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )
diskuze nad bonitační kartou
- od roku méně než 25% merle
- oko musí být oblkopeno barvou
- poslední I je X - a je to zálomek

diskuze o barvě
- černá musí být černá
- radši odložit bonitaci

Kuželová navrhuje: aby na příloze k přihlášce vrhu bylo zaznamenáno s jakým ocasem se štěně narodilo ... SCHVÁLENO ( 10-0-0 )

Již jedno X stačí na vyřazení z chovu

bonitační kartu dát na web kchmpp.cz

PCH se zkusí zamyslet nad lepším zančením bonitačního kódu

PCH navrhu aby platnost projednávané bonitační karty byla od 1.10.2010 ... SCHVÁLENO ( 10-0-0 )

Patologicé kulhání je X

Příští bonitace je při listopadové výstavě neuznanců dne 13.11.2010

Volba delegátů na MVH KCHMPP:
HODOVÁ ... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )
KUŽELOVÁ ... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )
GOGOLOVÁ ... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )
ŠAROCHOVÁ ... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )

Max DKK je 2/2 ... SCHVÁLENO ( 10-0-0 )
Koláček navrhuje aby krytí již dále nebylo omezeno vůči DKK (umožňuje nakrýt 2/2 s 2/2) ... SCHVÁLENO ( 6-3-1 )
Šarochová navrhuje dále neomezovat chovnost z pohledu zubů ... SCHVÁLENO ( 5-4-1 )
Rokosová navrhuje aby krytí jedince s chybějícím alespoň 1 funkčním zubem bylo pouze s plnochrupým ... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )

Vyšetření očí:
- krytí pouze pro jedince s vyšetřením očí né starším dvou let
- nebo genetika z krve a pak vyšetření né starší tří let
... SCHVÁLENO ( 9-0-1)

Genetika u certifikové laboratoře, odběr u veterináře, spojen s identifikací psa.
Laboratoře: Optigen, Genovia, Liběchov

Pomínka chovnosti - výstavy

alespoň dvě výstavy vyššího typu ve věku od 15 měsíců
- jedna z nich klubová v ČR, nemusí být KCHMPP
výsledek V nebo VD
... SCHVÁLENO ( 9-0-1 )

Bonitace od 15 měsíců ... SCHVÁLENO ( 10-0-0 )

Nové podmínky chovnosti platné od 1.1.2011 .. SCHVÁLENO (10-0-0)

Při čtení zápisu zjištěno, že dokladování délky ocasu po narození, má problém s identifikací štěněte. Platnost tohoto rozhodnutí se odkládá do technického vyřešení.


Pan Koláček odešel

PCH navrhuje, aby se ve zpravodaji zveřejňovali plemenné informace o sekci. ... SCHVÁLENO ( 9-0-0 )

Zápis ... SCHVÁLENO ( 9-0-0 )